Reportáž psaná pod oprátkou aneb Kterak si vrah Kögler šel pro smrt

25.7.2021
Fefík

Z dobových vyobrazení lze mimo jiné poznat, že se věšelo na tzv. krátkou smyčku, takže odsouzence nečekal delší pád, který mu zlomil vaz, nýbrž se postupně vlastní vahou uškrtil. V průběhu novověku byly tresty zmírňovány a drastičtější hrdelní tresty byly rušeny úplně. Zůstalo z nich právě pouze oběšení (případně zastřelení – zejména ve vojenském prostředí), které se uplatňovalo za nejtěžší delikty – zejména za vraždy.

To byl případ i Josefa Köglera, který byl 23. března 1897 v Liberci oběšen za 13 loupeží a loupežných vražd dokonaných a nedokonaných (dnes bychom řekli pokusů o vraždu), kterých se měl dopustit v letech 1893–94, převážně v oblasti Jablonecka, Liberecka a Žitavska. Z této exekuce se dochovala smyčka z konopného provazu, jejíž autenticitu svým podpisem potvrdil samotný pražský kat Leopold Wohlschläger, který popravu Köglera vykonal. Do Muzea Českého ráje se tento dobový artefakt dostal s pozůstalostí manželů Scheybalových, v jejichž fondu je také uchováván.

Použitým oprátkám byla v minulosti přikládána magická moc a byly tak lidmi od katů kupovány (stejně jako části oblečení popravených nebo dokonce části jejich těl, které dle lidových pověr měly ochranou nebo léčivou moc). Pro katy to pak často znamenalo vítanou možnost přivýdělku. Spíš než víra v čarovnou moc byla motivací Scheybalových k pořízení oprátky zájem o samotný případ Josefa Köglera.

Oprátka je představena v Turnově v Muzeu Českého ráje v Kamenářském domě v rámci výstavy Na poslední cestě – Zločin, trest a záhrobí. Ta je v Turnově k vidění až do 5. září.

Uloupené umění. Holocaust nejsou jen vraždy, ale i krádeže

A prožijme teď poslední chvíle Josefa Köglera prostřednictvím dobového tisku (s dobovou gramatikou).

Poprava loupežného vraha Köglera.

Liberec, dne 23. března v 8 h ráno. Tel zp. – Celý Liberec byl od rána na nohou, pochopitelné vzrušení zmocnilo se všeho obyvatelstva, ježto měl zde rukou katovou zhynouti zlosyn, který po léta byl postrachem zdejšího okolí a rozsévali v dálných světa končinách vražednou svou rukou zhoubu a smrt. Mimo to minulo již 85 roků, co v Liberci poslední poprava vykonána byla. Po celou dobu, co popravy ději se neveřejně, tj. od 1. února r. 1874, nebyl zde již žádný zločinec popraven a poprava vraha Köglera byla též první, která provedena v nové budově krajského soudu vystavěné r. 1887.

Loupežný vrah Jos. Kögler tak klidně s šibeničním humorem, jak vyslechl potvrzeni rozsudku smrti, choval se po celý včerejší den a na cestě k šibenici si dokonce pohvizdoval a prozpěvoval i když měl oprátku kolem hrdla. Pouze včera odpoledne po 3. hodině, kdy ve své cele setkal se se svou manželkou a nejmladším synkem, byl pohnut a hořce zaplakal. Oba manželé několikrát se objali, hořce štkajíce. Svého syna vzal Kögler na klín, zlíbal jej a dal mu při odchodu své požehnání. Když žena Köglerova zdrcena žalem odcházela z cely žalářní, požehnal ji Kögler křižem a zvolal: „Na shledanou!“ Rozloučení s manželkou a synem dojalo Köglera nesmírně a žádost manželčina, by hleděl prosbou za milost ochránit dítě hanby a potupy, přiměla vraha dokonce, že pohnul úpěnlivými prosbami svého obhájce dra. Thyllera, aby ještě během včerejšího odpoledne jménem rodiny podal k císaři žádost o milost, která ovšem byla marna.

Když Kögler poznal, že již jest ztracen, dal se pohnouti svým duchovním rádcem, kaplanem vp. P. Moritzem, že včera o 6. hod. odpol. se kajícně vyzpovídal a přijal svátost oltářní. Pak opět byl vesel a celou noc bavil se s žalářníkem a četníkem, kteří jej střežili, by se nedopustil sebevraždy. Kögler popíjel a kouřil až do rána, nezamhouřiv ani oka a bavě se s četníky neustále o svém přelíčení a odsouzeni, pravil mimo jiné: „Já přece jen nespravedlivě umru. Hleďte, přece jen 8 hlasy mne uznali porotci vinným zločinem jediné vraždy. Jediný hlas rozhodl nad mým osudem. Jen jediný hlas chyběl, a byl bych úplně žaloby pro vraždu sproštěn. Jak podivná náhoda hraje častokrát osudem člověka!“ Pak se odmlčel a dodal po chvíli: „Jediný hlas mně vrhl na šibenici. Vidíte, že porotcové sami nebyli o mé vině přesvědčeni“ Na to vyprávěl celníkům o svých dobrodružstvích v Uhrách, Itálii a Alžíru a lál „na darebáky Araby“, kteří ho pro bídný zisk dvou zlatých jako sběha cizinecké legie francouzské zpět vydali a pak dvěma známým z Jablonce, kteří dopisem z Afriky vyzradili, že se v cizinecké legii v Alžíru nalézá. Během noci vypil vrah 9 sklenic piva, pojedl kousek šunky a vykouřil 20 doutníků. Popravčí Wohlschläger se svými dvěma pomocníky ubytoval se od předevčírka v hotelu „u dubu“. Včera byl kat pražský se svými pomahači v Liberci předmětem všeobecné pozornosti. V každém hostinci a hotelu byli bezplatně častováni, a zástupy lidu táhly celý den za nimi, vyprávějíce si o nich všeliké fantastické historky.

Dýmky, kachle, šrajtofle. Grabštejn láká na nově otevřenou expozici archeologie

Dnes ráno po 4. hodině ptali se četníci Köglera, zdali se nehrozí smrti na šibenici a tu Kögler mávnuv pohrdlivě rukou, prohodil vesele: „A kdež pak! Půjdu k popravišti jako na veselku. Věřte, že mi to připadá, jako bych měl svou zlatou svatbu!“ Pak opakoval několikráte ještě: „Na mou duši, zlatá svatba; dnes budu slavit zlatou veselku!“ Po té ale přece zase zesmutněl. Uvažoval, zda smrt na šibenici není příliš bolestná a o 5. hod. ranní požádal svého zpovědníka, dp. P. Moritze, by se s ním šel do kaple trestnické naposled pomodlit. Duchovni provázel jej do kaple se žalářníkem a dvěma celníky. Když pak se Kögler vroucně pomodlil, vraceli se s ním všichni do jeho cely. Ve 3/4 na 8, když celá budova obklopena byla kordonem vojska a zástupy tisíců zvědavců, kteří trpělivě tu stáli, nedbajíce prudkého lijáku a jsouce až na kůži promočeni, objevil se kat Wohlschläger se svými pomocníky v cele vrahově. Kögler, shlédnuv kata usmál se, podal mu ruku a pravil: „Tak to jste vy, který uděláte konec všem mým trampotám! Vítám vás a prosím, jen rychle, co nejrychleji!“

Populární zámek Humprecht chce být otevřen celoročně, ale to není jen tak

Kat Wohlschläger prohlásil, že jej musí již v cele spoutati, poněvadž venku je silný lijavec a poutání v dešti bylo by jistě odsouzenci nepříjemno, načež pomahači katovi vraha oblékli v popravní šněrováni. Mezitím shrnul se již hlouček osob, které vstupenky dostaly, v nádvoří trestnice a shlukly se kol kordonů vojáků, kteří obstoupili šibenici, z jednoho prkna zrobenou a stupni opatřenou. Za hustého deště tísnili se zde advokáti, důstojnici, a obecní starší liberečtí, vojenští hodnostáři z Německa a žurnalističtí zpravodajové a zraky všech upíraly se na vysoké schodiště budovy trestní, kdež rázem sedmé hodiny zazněly z vížky kaple truchlivé zvuky umíráčku a v několika zamřížovaných oknech cel budovy do dvora objevily se také obličeje několika uvězněných trestanců. Ve chvíli té vyšel na schody kat, za ním pak kráčel vrah, Josef Kögler, zločinec ve dvou dílech světa pověstný, svěží a vesel, veden jsa pomocníky kata pražského. Kögler šel na smrt statečně, výraz své tváře měl úplně v moci a stavěl na odiv otrlou veselost, když stanul u šibenice oděn jsa v režný oblek trestanecký a maje ruce vzadu spoutány, zvolal k obecenstvu: Dobrý den, pánové, přeji dobrého jitra, ať žije…“

Česká Lípa je místo vlídné k nevidomým. Zabodovala poznávací cestou po městě

Další slova jeho odumřela v ryčném hluku bubnů, neboť president soudu pokynul vojenským bubeníkům, by řeč vrahovu přehlušili. Jednotvárný rachot bubnů zněl pak až do okamžiku, kdy ústa vrahova oněměla na věky a kdy tepot srdce jeho zůstal navždy stát. Kat Woblschläger bleskurychle obnažil hrdlo Köglerovo, zadrhl na něm oprátku, kynul svým pomocníkům a tito vytáhli kladkou vraha do výše. Za několik vteřin vrah visel již na šibenici. Kat prudkým obratem ruky vymkl mu vaz. Pomahači napjali kladkostrojem tělo vražedníkovo a Josef Kögler dokonal. Během necelých dvou minut zemřel a za okamžik zsinalý obličej jeho nabyl výraz umrlčí.

Městský fysik p. dr. Hanisch rozhrnul šat na prsou oběšencových a přiloživ ucho k jeho prsoum, oznámil, že jeho srdce přestalo bíti a že je spravedlnosti učiněno za dost. Duchovní dp. P. Moritz vykonal na to krátkou modlitbu, pomocníci katovi sňali mrtvolu popravencovu se šibenice, vložili ji do rakve z několika hrubých prken sbité, vojsko dostalo povel k odchodu — a historie života loupežného vraha Köglera byla skončena.

Takovou reportáž přinesla Národní politika 23. března1897 v odpolední vydání.

Domnívám se, že autorem článku je redaktor, spisovatel a dramatik Karel Ladislav Kukla (1863 v Sedlčanech – 1930 v Praze), autor populárních knih Podzemní Praha nebo Bahno staré Prahy.

Zdroj: Jan Prostředník: Muzejní čtvrtletník



Nepřehlédněte