Vyráběly se ve Zwikau (Cvikově) v továrně, kterou původně roku 1909 pro výrobu svých vozů Audi založil August Horch (1868 – 1951). Po 2. světové válce se toto město ocitlo v sovětské zóně, ze které později vznikla Německá demokratická republika (NDR). Horchova automobilka byla znárodněna, přejmenována na VEB Kraftfahrzeug-und Motorenwerke Zwickau a převedena na výrobu traktorů a jiných zemědělských strojů. Později, po spojení s dalšími továrnami, dostala pod názvem VEB Sachsenring Automobilwerk Zwickau za úkol vyrábět automobil dostupný širokým vrstvám pracujících. Tomuto úkolu dostála, když z ní 7. listopadu 1957, v den 40. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, vyjelo prvních 50 ks vozidel značky Trabant.
Jejich výroba vycházela ze stejného technického základu, jako výroba budoucích wartburgů, které vznikaly souběžně s trabanty. Ty byly ale ještě ve fázi vývoje převedeny do Eisenachu. Nové vozidlo, poprvé představené na veletrhu v Lipsku v roce 1956, potom dostalo jméno podle tamního hradu Wartburg, který byl známý tím že v letech 1551 – 1552 na něm přebýval církevní reformátor Martin Luther.
Základním rysem trabantů byla zásadní technická inovace spočívající v tom, že měl karoserii celou vyrobenou z duroplastu, plastické hmoty podobné vůbec první vynalezené umělé hmotě bakelitu. Karosérie byla namontována na jednodílném ocelovém podvozku (tzv. unibody). Inovativní bylo příčné umístění motoru a nezávislé zavěšení kol, což trabantu zůstalo až do roku 1989, kdy do něj začaly být osazovány motor Volkswagen vyráběné na základě příslušné licence.
První generace trabantů vyráběných do konce roku 1959 se vyráběla jako 2-dveřový sedan, 3-dveřový kombi (Universal) a tzv. jeep (Kübelwagen) v otevřeném provedení bez dveří určený pro armádu. Další vývojové řady procházely různými inovacemi. Jejich základní podoba ale zůstávala stále stejná a na první rozpoznatelná. I proto si trabanty začaly žít „svým životem“. Poměrně kuriózně se časem staly oblíbeným sběratelským kouskem v USA, kam je bylo možné dovézt jednodušeji než jiné starožitné vozy. Nízká cena trabantů vedla i k tomu, že je kupovali a s sebou do USA brali vojáci americké armády, kteří sloužili v Západním Německu. Kolem trabantu se vyvinula i specifická závodní a tuningová subkultura, která přetrvává dodnes.
Rok 1989 znamenal konec mnoha socialistických „vymožeností“, mezi nimi i trabantů. Ten poslední sjel z výrobního pásu 30. dubna 1991 ve 14 hodin 51 minut a byl označen výrobním číslem 3 096 099. Už jen to samo o sobě napovídá, jakým fenoménem se trabant stal.
A pronikl pochopitelně i k nám. Trabant 601 S u nás v roce 1977 stál 36 500 Kč při obvyklém měsíčním platu sotva dva tisíce korun. Jeho prodloužená verze (kombi) Universal ve stejné specifikaci byla ještě o tři tisíce dražší. I tak šlo o nejlevnější auto dostupné na našem tehdejším, pochopitelně omezeném trhu. Škoda 105 S přišla tehdy na 56 tisíc a licenční Fiat 126p vyráběný v Polsku na 42 tisíc korun. Moskvič 2138 s podstatně vyšší užitkovou hodnotou co do výkonu, velikosti i prostornosti přišel na 48 100 Kč.
Vzpomenete si ještě, jak jsme trabantu tehdy také říkali? Byla to dlouhá řada alternativních pojmenování jako:
zapalovací svíčka se střechou, Hitlerova pomsta, pomsta za Sudety, BMW – Bakelitové Motorové Wozidlo či Bakelit Motor Werke, papírový závoďák, PVC jaguár, duroplastikbomber, pryskyřičník pádivý, rozzuřený vysavač či Hrabant a kvůli specifickému vzhledu a pachu jeho výfukových plynů také modrofuk či dokonce prdík.
Vznikla i spousta vtipů, třeba formou hádanek:
Víte, co znamená u trabanta označení „601”? – 600 lidí si ho objednalo, ale jenom jeden ho dostal.
Kdy dosáhne trabant svojí nejvyšší rychlost? – Když ho odtahují.
Jak se řekne trabant japonsky? – Harashito.
A francouzsky? – Carton de blamage.
A ještě jeden na konec:
„Slyšel jsem, že sis koupil trabanta?“
„No jo, ale počůrala mi ho doga.“
„To ti za deset korun umyjí v Pragokaru.“
„Když ona ho za sebou i zahrabala…“
Přesto vše však spravedlivě dodejme, že v době, kdy byla auta na pořadník a čekalo se na ně celé roky, byly trabanty radostně vítanými novými členy rodiny a svým majitelům prokázaly neocenitelné služby.
