Minule jsme skončili u písmene Z a povídali si o zelenině. Protože je to téma poměrně obsáhlé, stihli jsme jen polovinu. Druhou půlku si představíme dnes. Pak se mrkneme na žloutek, a zase skočíme na začátek abecedy. Těšit se můžete na anýz, bláto, cukr a čpavek. Malý domácí lexikon z roku 1980 je tu už po desáté. A ještě zdaleka nekončí.
Zelenina (část druhá)
- Zeleninu, u níž chceme zachovat její pěknou zelenou barvu, vaříme vždy v odkryté nádobě. Bílou barvu květáku, chřestu a podobně uchováme tak, že ji vaříme ve vodě, do níž přidáme trochu citrónové šťávy. U zeleniny, která má zemitou chuť, přidáme do vody zase kousek chlebové kůrky.
- Zeleninová jídla, zvláště polévky, nevaříme nikdy do zásoby, protože každým dnem se snižuje obsah vitamínů.
- Vývar ze zeleniny používáme na polévku, do omáčky nebo na zálivku do salátů. Je v ní vyloučen vitamín C.
- Odpady při přípravě zeleniny, jako jsou košťály z květáku, slupky z mladých brukví, celerové listy a podobně, můžeme použít na vývar k podlévání mas, do polévek – přešel do nich nejen zmíněný vitamín C, ale také některé nerostné soli.
- Do zeleninových salátů přidáme lžičku oleje, protože chrání vitamín C před okysličováním.
- Nebylo by správné zapomínat ani na mrazenou zeleninu, která si většinou uchovává svůj bohatý obsah vitamínů i dalších látek. Musí se s ní však pečlivě zacházet, aby nedošlo k pravému opaku. Nerozmrazenou zeleninu vkládáme do prudce se vařící osolené vody. Var ihned přestane, ale my se nesmíme vzdát a co nejrychleji jej obnovit. Pak udržujeme malý, stejnoměrný var podle druhu zeleniny až do jejího změknutí. Na ½ kg zeleniny dáváme jen osminu až čtvrtinu litru vody. Při dušení mrazené zeleniny většinou nevznikají žádné ztráty. Opět ji dusíme nerozmrazenou, větší kusy – například špenát – rozdělíme na několik menších částí. Dusíme na mírném ohni a podle potřeby můžeme řešit vodou.
- Hodně také kořeníme „zeleným kořením“, což nejsou jen natě petrželky, celeru, pažitka či kopr, ale také mladé lístky kopřiv, libečku, yzopu a dalších rostlin.
- A poslední rada – pokud zeleninu při přípravě přesolíme, není nic ztraceno, vše napraví mléko, kterého by měl být v kuchyni vždycky dostatek.
Žloutek
Skvrny od vaječného žloutku (a také vaječného koňaku) můžeme vyčistit několika způsoby:
- Skvrnu vysušíme měkkým hadříkem, zbytek necháme zaschnout, potom vymneme a nakonec vypereme ve vlažné vodě.
- Skvrnu necháme zaschnout, pak povrch opatrně odloupneme nožíkem nebo místo vykartáčujeme a zbytek znečistění vypereme ve vlažné vodě s trochou čpavku.
- Starší skvrny změkčíme glycerínem a potom vypereme v koncentrovaném roztoku sody a ihned vymácháme. Zbývající stopy vyčistíme vlhkou solí.
- Žloutek více barví, když ho před upotřebením osolíme. Chceme-li jej uchovat do druhého dne, kápneme do něj jedlý olej či ho přelijeme mlékem nebo vodou, určitě nezaschne.
- Žloutky s cukrem se rychleji spojí, když je utřeme na teplém místě. Používáme také pouze jemný písek nebo moučku.
Anýz
Tato rostlina se semeny obsahujícími silici, jejíž hlavní součástí je anetol, pochází z Přední Asie. V domácnosti používáme sušených semen jako koření k dochucování piškotových chlebíčků, drobného cukroví a likérů, použijete-li anýz také při nakládání červené řepy (místo tradičního fenyklu), budete více než příjemně překvapeni.
Bláto
S blátem se setkáváme tak často, že není divu, že nám občas na našem oděvu zanechá nějakou tu skvrnu. Zvlášť obyvatelé nových staveb by na toto téma mohli vyprávět dlouhé hodiny.
- Měli bychom si pamatovat, že skvrny od bláta nejlépe vyčistíme tak, že je necháme dokonale zaschnout a potom vykartáčujeme po vlasu tkaniny.
- Když i přes naši velkou snahu zůstane na látce zbytek skvrny, vyčistíme jej benzínem nebo terpentýnem (podle druhu látky, raději si předem uděláme například na záložce zkoušku). Prací tkaniny můžeme přeprat nebo vymáchat v mýdlové vodě či vytřít čistým hadříkem. Na zvlášť zatvrzelé skvrny zaútočíme zředěným octem.
Cukr
Na rozdíl od citrónu je cukr sladký, a proto je oblíbenou pochoutkou zvláště pro děti. Neměli bychom jim ho striktně odmítat, protože dětský organismus potřebuje cukr (v různé podobě) daleko více než organismus dospělý. Cukrem samým těžko způsobíme nějakou skvrnu, ale cukrem v ovocných šťávách se nám to podaří poměrně snadno a často. Můžeme pak použít jednu ze tří nabízených možností:
- Skvrnu vypereme teplou vodou s přídavkem pracího prostředku.
- Skvrnu vypereme ve vlažné svařené vodě, což je vhodné zvláště pro bílé látky.
- Velmi dobře vyčistíme sodovkou, protože kyselina uhličitá cukr rozpouští, na zastaralé a zatvrzelé skvrny použijeme vlažnou vodu s trochou alkoholu.
Čpavek
Protože čpavek neboli amoniak používáme v domácnosti téměř výhradně k čištění nejrůznějších skvrn, uvádíme zde pouze stručný výčet možností použití.
- Čpavek čistí rukavice, granátové šperky, skvrny od bílku, borůvek, jahod, kávy na kobercích, krému na boty, krve, kyselin, mléka, moči, ovoce, piva, plísní, potu, červené řepy, vajec, žloutku.
- Čistí skvrny z bílého mramoru, zvyšuje lesk gumové obuvi, renovuje popraskané gumové linoleum, odstraňuje zápach z chlóru.
- Známé je také použití čpavku k utišení bolesti po bodnutí komárem, včelou, vosu a dalším hmyzem.
A co bude příště? V desátém nahlédnutí do malé knížky obrovského významu se podíváme na déšť, fenykl, hořčici, chlór, jíšku a kávu. Věřím, že naše rady, využitelné napříč generacemi, přináší užitek i vám. Napište nám třeba ty vaše, které máte vyzkoušené a naučila vás je třeba maminka a tu zase její maminka…
