Bílá labuť stojí v centru Prahy v ulici Na Poříčí, na jedné z nejfrekventovanějších pražských tříd. Kdysi na tomto pozemku stávaly budovy zájezdního hostince a pivovaru „U Podušků“, protože jedni z dřívějších majitelů se jmenovali Poduškovi. Postupem času se objevila na fasádě v průčelí domu soška labutě a budovám s hostincem se začalo říkat „U bílé labutě“.
Jaroslav Brouk (1884 – 1953), spolumajitel obchodního domu „Brouk a Babka“ (komu dnes to jméno ještě někomu něco říká), tyto budovy koupil ve 30. letech minulého století. A protože měl obchodní ducha a svou moderní vizi, nechal staré budovy zbořit a na jejich místě se zaskvěl obchodní palác, kterému dal staronové jméno „Bílá labuť.
Tento obchodní dům postavený ve funkcionalistickém slohu navrhli architekti Josef Kittrich a Josef Hrubý podle vzoru libereckého obchodního domu Brouk a Babka postaveného v letech 1935 – 36 podle plánů architekta Jana Gillara, který je v Bílé labuti autorem interiérů. Obchodní dům s obestavěnou výměrou cca 72 000 m³, celkovou půdorysnou plochou cca 22 000 m² a prodejní plochou 15 000 m² byl největším a nejmodernějším obchodním domem ve střední a východní Evropě. V obchodním domě bylo tehdy zaměstnáno 500 osob a denní návštěvnost se pohybovala mezi 20 až 30 tisíci osobami. (Pro srovnání, OD Kotva, v době svého otevření v roce 1975 největší obchodní dům u nás, měl prodejní plochu 22 160 m², pracovalo v něm 2000 zaměstnanců a denně jej navštívilo až 75 000 zákazníků.)
Jaroslav Brouk od začátku sledoval záměr postavit obchodní dům, který by svými parametry (architekturou a technickým pojetím) se vyrovnal honosným domům tohoto typu v západní Evropě (obchodní domy Wertheim v Berlíně a De Bijenkorf v Rotterdamu). Veškerá okna v kovových rámech byla zasklena sklem „Thermolux“, které zabraňovalo vnikání přímých slunečních paprsků a výborně rozptylovalo světlo do prodejních sálů. Zároveň tepelně a akusticky izolovalo vnitřní prostory od vnějších a hluku z ulice. Některá okna byla překlápěcí.
Dopravu osob do poschodí obstarávalo pět osobních rychlovýtahů seskupených do baterie. Úplnou novinkou a senzací bylo nainstalování pohyblivých schodů (eskalátoru). Byly to první pohyblivé schody ve střední Evropě umístěné volně uprostřed prodejního objektu, takže návštěvník měl možnost z eskalátorů přehledně vidět vystavené zboží v přízemí.
Z přízemí do prvního patra eskalátory dopravily až čtyři tisíce osob za hodinu. Další technickou vymožeností byla ústřední pokladna, která byla propojena se 32 sběrnými stanicemi na prodejnách pomocí pneumatické potrubní pošty. Zářivé topení CRITTALL zajišťovalo v zimě příjemnou vnitřní teplotu a v letním období zajistilo chlazení pláště budovy vodou čerpanou z vlastních studní. Na střeše byl nainstalován neonový reklamní poutač zhotovený ve stylizovaném tvaru bílé labutě (bílé tělo, červený zobák), který se za tmy otáčel a byl vidět z mnoha míst v Praze. J. Brouk se zajímal i o nové způsoby prodeje, mezi prvními, ne-li vůbec jako první, zaváděl samoobslužný prodej a zásilkovou službu.
V době svého otevření patřil Obchodní dům Bílá labuť mezi klasické obchodní domy, tzv. plnosortimentové, zařízené na prodej širokého sortimentu spotřebního zboží. Bývala nazývána „Zázrakem na Poříčí“ a svou dobrou pověst si udržela i za socialismu. Teprve v roce 1975 jí začaly konkurovat OD Kotva a OD Máj. Od prvorepublikového pojetí se dnes Bílá labuť liší především tím, že dříve se jednalo o jeden obchod, byť velký, s centrální pokladnou. Později se „rozpadl“ na jednotlivá oddělení s vlastními pokladnami a dnes si v něm najímají prodejní plochu různé společnosti často stejně jako v moderních obchodních centrech.
Zřejmě však nenajdeme jiný obchodní dům tohoto druhu, který by se mohl pochlubit tím, že je otevřen nepřetržitě od svého založení, tedy 80 let, a který by celkem obsloužil tolik zákazníků – přes 400 milionů.
