Evo, Vaše jméno je spojeno se snímkem Camino na kolečkách, emotivním příběhem vozíčkáře Honzy Duška, s nímž jste strávila čas na pouti do Santiaga de Compostela jako jedna z účastníků doprovodného týmu? Jak na něj vzpomínáte?
Po hraném debutu Šťastná je Camino na kolečkách můj druhý celovečerní film. Moc jsem nevěděla, do čeho jdu. Nejsem žádný cestovatel, tak jsem se maximálně snažila držet rad organizátora, průvodce a hlavně poutníka a kamaráda Petra Hirsche. A jednalo se o nejúžasnější natáčení vůbec.
Sice jsme měli doprovodné auto, ale rozhodla jsem se jít s Honzou Duškem, který trpí roztroušenou sklerózou, celou cestu po Svatojakubské cestě Španělskem pěšky. On tu pouť, dlouhou šest set čtyřicet kilometrů, absolvoval na invalidním vozíku. Jen tak jsem mohla co nejvěrněji zpracovat dokument o celém putování. Bylo sice fyzicky náročné, ale plné zcela jedinečné španělské atmosféry a dobrodružství. Navíc mi připadá, že v zahraničí jsou lidé veselejší, přátelštější a otevřenější. Rozhodně mě cesta vnitřně obohatila a snad i náš film obohatí někoho dalšího.
Dokument je velmi úspěšný, po celé republice probíhají promítání, objíždíte města i obce, dokonce se nominoval do několika prestižních soutěží. Přišlo nějaké ocenění?
Ano, ve Španělsku jsme získali první místo za nejlepší dokument za měsíc březen v rámci Barcelona Plane Film Festivalu. Měli jsme z toho všichni velkou radost a tak trochu nás to nakoplo k tomu pokusit se zúčastnit co nejvíce festivalů. No a v Mexiku jsme se dostali do výběru 4° Festival Cinematográfico de Mérida.
Poměrně novým snímkem je film Jak se moří revizoři. Prozraíte o něm něco?
Celovečerní film Jak se moří revizoři vypráví o maloměstské rodině Malých, která je tak trochu pomotaná. Syn je kriminálník, dcera zase poněkud „lehká“, mamka hysterická a otec pracuje jako nerudný revizor. Komedie sází především na situační humor. Máme velmi atraktivní obsazení. Dana Morávková, Petr Baťek, Míša Tomešová a Láďa Ondřej v hlavních rolích si jako rodinka Malých snaží plnit své velké sny. Syn Marko spěje k tomu být úspěšným zločincem.
Naneštěstí je jeho první obětí přepadení vlastní matka, což mu značně přitíží ve vysněné kariéře kriminálníka. Dcera Karin je sebevědomá a své půvaby využívá jen, co to jde. Veškerý čas věnuje „chození“ s více chlapci naráz a posouváním hranic, co všechno muži vydrží. Matka Anna zase ujíždí na slevových portálech, výhodných nákupních akcích a soutěžích. A otec? Ten je tím nejobyčejnějším z obyčejných – revizorem v městské hromadné dopravě, a i přesto mu život shodou náhod umožní zažít pár minut slávy.
Kde hledáte nápady k filmům. Proč vznikla Šťastná nebo nakonec i revizoři?
Inspiraci k natáčení se snažím brát ze situací a lidí kolem sebe. U Šťastné mě inspirovaly moje kamarádky herečky a jejich umělecký život. U revizorů jsem se zase snažila dát ústřední rodince hlavní zlozvyky dnešní společnosti tak, aby se v každé postavě někdo tak trochu našel.
A nám nezbývá než popřát paní režisérce, ať se film líbí a těšit se na jeho říjnové uvedení do kin!
