Její autor, Ernö Rubik, se narodil 13. července 1944, během druhé světové války v Budapešti. Jeho otec byl leteckým inženýrem a uznávaným odborníkem na kluzáky u letecké společnosti v Ostřihomi. Jeho styl práce, přístup k životu a řešení problémů měly na jeho syna velký vliv. Matka na techniku orientovaného otce doplňovala úplně protikladnou sférou svých zájmů – psala básně.
Ernö si potom našel, obor, v němž skloubil jak techniku, tak umění. Nejprve studoval sochařství na Technické univerzitě (1962 – 1967) a architekturu na Akademii užitého umění (1967 – 1971) v Budapešti. Učaroval mu design a jako profesor tohoto oboru na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Budapešti (Iparművészeti Főiskola, 1971 – 1979) se věnoval tvorbě geometrických modelů. Přitom ho napadlo sestrojit trojrozměrnou skládanku (puzzle). Na jejím technickém řešení strávil řadu měsíců a první funkční model svého později tak slavného hlavolamu dokončil 19. května 1974.
Nejprve Rubik předvedl prototyp kostky svým studentům a ten si u nich ihned získal velkou oblibu. Rubik si přitom uvědomil, že jeho vynález by se mohl stát oblíbenou hračkou a že díky jeho jednoduché konstrukci by nebyla problémem ani tovární výroba. V roce 1975 si proto nechal svoji kostku patentovat a začal hledat výrobce, nejprve v Maďarsku. V plánovaném socialistickém hospodářství, které s něčím takovým pochopitelně vůbec nepočítalo, Rubik nejprve neuspěl. Nakonec však přece jen našel malou továrnu, která vyráběla šachové figurky. A ta jeho vynález uvedla na trh pod názvem „Magická kostka“ (Magic Cube).
Rubikovi to však nestačilo a neviděl v tomto způsobu výroby větší perspektivu. Roku 1979 prodal licenci na výrobu své kostky americké společnosti „Ideal Toys“ vyrábějící hračky, která ji v následujícím roce představila na mezinárodním veletrhu. Doba od sestrojení funkčního prototypu do uvedení na světový trh tedy v případě Rubikovy kostky trvala šest let, potom se ale přes noc stala celosvětovým hitem na celém světě. Získala také několik cen jako „Hračka roku“ a stala se ikonickou hračkou 80. let. A také hračkou nejprodávanější, anebo alespoň jednou z nejprodávanějších. Uvádí se, že oficiálně se jí prodalo přes 350 milionů kusů, čemuž pomohlo i to, že oslovila jak dětské, tak dospělé uživatele.
Rubik se pochopitelně pokusil na svůj fenomenální úspěch navázat dalšími hlavolamy, např. Rubikovým hadem nebo Rubikovou věží, ty však už takový úspěch neměly. Dále je třeba tvůrcem „Spaceballu“, gyroskopické pomůcky posilující celé ruce. I kdyby však zůstal jen u své kostky, má Ernö Rubik celosvětovou proslulost zaručenou jednou provždy.
A vlastně jen dík jedinému, zato geniálnímu nápadu. Kdyby vás zajímalo, co je uvnitř Rubikovy kostky, můžete ji samozřejmě rozebrat a podívat se. Ale možná vám bude stačit, jen když budete vědět, že jednotlivé kostky jsou z vnitřní části vytvarované tak, aby uprostřed kostky vznikla dutina ve tvaru koule, v níž je osazený kloub umožňující otáčení kostek po vrstvách. Tento unikátní mechanismus je právě „tím“ Rubikovým vynálezem, na který do té doby nikdo nepřišel. Vynálezce na něj údajně přivedl pohled na zaoblené kameny, když je pozoroval, jak se převalují na břehu Dunaje.
A jak rychle se kostka „převaluje“ v prstech těch, kteří ji skládají na čas? V roce 2018 celosvětovou soutěž ve skládání Rubikovy kostky vyhrál čínský závodník s časem 3,47 sekundy. A protože nakonec nejde o nic jiného než o aplikování systému algoritmů, nepřekvapí, že robot tento čas zkrátil ještě 10x – na 380 tisícin vteřiny. Takže je nakonec na místě otázka, zda profesor Rubik vynalezl svou kostku pro lidi nebo pro stroje?
