Kupříkladu na některých měsících Jupiteru a Saturnu, i když hluboko pod povrchem, existují oceány mnohem větší než jsou ty pozemské. Obří planety naší Sluneční soustavy, které se nacházejí daleko od Slunce, zažívají věčnou zimu, takže zde není možná přítomnost vody v kapalném skupenství na povrchu těles soustavy. Oceány jejich měsíců se tudíž nacházejí skutečně hluboko pod povrchem a v kapalném skupenství je zde udržují tzv. slapové síly právě jejich blízké planety. Můžeme snad použít přirovnání k našemu Měsíci z hlediska funkce přílivu a odlivu.
O existenci tamních oceánů svědčí mimo jiné ledové gejzíry, které se dostávají do kosmického prostoru prasklinami v povrchu těles. Průzkum v této oblasti naší Sluneční soustavy je však velice obtížný. Jupiterovy měsíce zkoumala v 90. letech minulého století sonda Galileo, na měsíce Saturnu se zase zaměřila mise sondy Cassini.
Podle NASA a Evropské vesmírné agentury se má někdy po roce 2022 k Jupiterově měsíci Europa vydat sonda Europa Clipper, která po příletu k Jupiteru dostane za úkol uskutečnit celou řadu průletů nad povrchem měsíce. Cílem této sondy je zjistit, jestli by byl tento Jupiterův měsíc teoreticky obyvatelný.
Oceán Europy možná nepatří k těm největším ve Sluneční soustavě, rozhodně však náleží k těm „nejznámějším“. Zjistilo se totiž, že sonda Galileo při svých průzkumech v 90. letech prolétla nad Europou právě gejzírem vody.
Dokonce i pod povrchem bývalé deváté planety by se prý údajně mohl ukrývat oceán kapalné vody. Zjistila to sonda New Horizons v roce 2015 během svého průletu kolem Pluta, které je od 24. srpna 2006 zařazeno mezi trpasličí planety naší Sluneční soustavy.
