Maria Treben, rozená Günzel (27. září 1907, – 26. července 1991) se ještě za Rakouska-Uherska narodila v Žatci jako prostřední ze tří dcer majitele tiskařského obchodu. Otec zemřel, když jí bylo 10 let. Po první světové válce se staly Sudety součástí nově vzniklého Československa. V dospělém věku pracovala budoucí bylinkářka mimo jiné jako osobní tajemnice spisovatele Maxe Broda, pražského německy píšící spisovatel, který se zasloužil o publikování literární pozůstalosti Franze Kafky. V roce 1945, po druhé světové válce, byla spolu s manželem Ernstem Gottfriedem Trebenem, za něhož se provdala roku 1939, zařazena jako Němka k odsunu. Manželé Trebenovi potom několik let žili v uprchlických táborech, než našli útočiště a usadili se v roce 1951 v Grieskirchenu.
Své bylinkaření založila na tradičních přírodních prostředcích známých z Německa a východní Evropy, tj. k léčbě používala pouze místní byliny a součástí její léčby byly vždy také rady a doporučení z oblasti výživy. Do jejích receptů patřily tymián, vlaštovičník větší, medvědí česnek, rozrazil, puškvorec, heřmánek, kopřiva nebo kontryhel, jimiž léčila širokou škálu potíží od lupénky přes zácpu a cukrovku až po nespavost. K rostlinám měla zcela zvláštní přístup, který zahrnuje i mimosmyslové vnímání. Za všelék považovala tzv. „Švédské kapky“ a hojně je také svým pacientům doporučovala.
Ona sama recept na jejich výrobu získala tak, že po válce od jedné ženy v Rakousku obdržela lahvičku těchto kapek a k tomu kopii starého rukopisu, což Marii Treben pochopitelně velmi zaujalo. Začala si vyměňovat zkušenosti se svými sousedy, pročítala staré herbáře a stále hlouběji pronikala do tematiky bylinné medicíny. Později se účastnila seminářů a konferencí a v Německu, Rakousku a v celé Evropě prezentovala přírodní léčebné prostředky. Její přednášky navštěvovaly stovky lidí a Marii Treben se tak na konci dvacátého století podařilo obnovit zájem o přírodní prostředky a tradiční medicínu.
I když její léčba bylinkami nebyla vždy odbornou veřejností přijímána s nadšením, její nejznámější lék, Švédské kapky, zůstává populární stále. Přitom jejich složení není žádné tajemství. Mluví o nich už Paracelsus, poté upadly na nějaký čas v zapomnění, až je v 18. století znovuobjevili a údajně také upravili švédští lékaři Claus Samst a Urban Hjarne.
Maria Treben své Švédské kapky vyráběla tak, že do 1,5 litru žitné kořalky naložila 10 g aloe, 5 g myrhy, 0,2 g šafránu, 10 g listu senny, 10 g kafru, 10 g kořene reveně, 10 g oddenku zedorie, 10 g many (ztuhlá míza jasanu manového), 10 g theriaku, 5 g kořene pupavy a 10 g kořene anděliky a nechala je v alkoholu macerovat 14 dní. Existují ale i další varianty složení švédských kapek, takže theirak můžete třeba nahradit sušenými švestkami a tak podobně. A možná se vám dokonce podaří vymyslet i vlastní originální recepturu.
