Nezapomenutelný spor dvou mysliveckých spolků nad zastřeleným kancem. Kdo by neznal filmovou adaptaci povídkové knihy Bohumila Hrabala Slavnosti sněženek. Film byl natočený v roce 1983 a jednotlivé povídky jsou vlastně portrétními miniaturami sousedů, s nimiž Hrabal žil uprostřed chatové oblasti v Kersku.
Před samotným natáčením musel režisér Jiří Menzel povinně absolvovat několik politických školení. Ideolog KSČ Pavel Auersperger ho poučoval zejména jak má zpracovat současnou látku, aby neurážela stranu ani socialismus jako takový. Další politruk z vnitra ho proškolil ohledně podoby správného „esenbáka“. Jak moc si vzal Menzel rady k srdci, to nevíme, v každém případě film následně čelil zákazu kvůli americké vlajce, která se v jednom záběru objevila. Nakonec však cenzoři přimhouřili oko.
Ona dvojice Hrabal – Menzel už navíc měla jistý škraloup. Po snímku Skřivánci na niti z roku 1969 nemohli jedenáct let realizovat společný projekt. Ovšem po velkém úspěchu Postřižin v roce 1980 se narychlo rozhodlo o schválení scénáře i ke Slavnostem sněženek.
Jeden film, tři režiséři
Ve filmu si pak zahrál i režisér Jiří Krejčík, konkrétně nenasytu, co sežral čtyři salámy. Jejich vztahy s Jiřím Menzelem ale prý nebyly úplně nejlepší. Krejčík Menzelovi totiž jako režisér často mluvil do natáčení, což se Menzelovi pochopitelně příliš nelíbilo a na place tak byly vidět i hádky. Menzel však obsadil i dalšího režiséra, Františka Vláčila, a sice do role starého pána na kančí hostině, kterému se klepou ruce.
Další zajímavosti
Jednou z dalších zajímavostí filmu je, že postava akademického malíře Junka, kterého ztvárnil Ferdinand Havlík, je inspirována skutečným umělcem Václavem Junkem, který mel v Kersku chatu.
Při natáčení scény, kdy esenbák upozorňuje cyklisty, že nemají jezdit na kole, když jsou opilí, byl Josef Somr tak opilý, že se scéna musela další den přetáčet.
S představitelem France Rudolfem Hrušínským byl pak Bohumil Hrabal tak spokojený, že mu k filmovému kostýmu půjčil i svůj vlastní klobouk.
Zdroj: ČSFD
