Budeme-li důslední, tak zjistíme, že Perseidy nemají s Vavřincem nic společného, protože první zmínka o nich pochází z Číny v době, kdy měli lidé v Jeruzalémě ukřižování Krista ještě v čerstvé paměti. Psal se totiž rok 36 našeho letopočtu. Další pozorování probíhala v Japonsku a v Koreji. V Evropě to bylo v době počátku Velkomoravské říše. Co to vlastně jsou, ty meteoritické roje a jak vznikají? Budeme se držet současných znalostí o kometách, i když je možné, že nedávné přistání sondy Rosseta, na jádru komety 67P/Čurjumov – Gerasimenko, tyto znalosti posune o kus dál. Toho názvu se neděste, je celkem obvyklý a mnoho komet může mít jméno po prvních třech objevitelích dohromady. Pokud si představíte špinavou, sněhovou kouli, slepenec vodního a amoniakového, či metanového ledu, s kameny, prachem a drobnými úlomky, máte poměrně přesnou představu. Ohony komet, které se nám předvádějí na obloze, to je v podstatě dokonalé zářící vakuum, které by nám dělalo problémy vyrobit.
Komety by podle hypotézy měly pocházet z tzv. Oortova oblaku. Pojmenování podle nizozemského astronoma. Zbytek planetární mlhoviny, po vzniku sluneční soustavy, který se jako kulovitý obal nachází ve vzdálenosti téměř jednoho světelného roku. Slunce je zde už jenom jednou z jasných hvězd a jeho gravitace se rozplývá. Nicméně i ty nepatrné nitky přitažlivosti stačí k tomu, aby občas zachytily drobný a zmrzlý kamínek, který se vydá k hřejivému centru soustavy, aby k němu po několika tisících let dorazil. Má na výběr, buď pouze proletí a zamíří zpět do nekonečna, nebo ho Slunce zachytí a určí jeho dráhu a kometa se bude v pravidelných intervalech vracet. Takovým kometám se říká periodické.
Periodickou je i kometa Swift –Tuttle. V lidském životě se dá spatřit pouze jednou, její oběžná doba je totiž 133 let. Přibližuje se pomaličku ke Slunci a na úrovni oběžné dráhy Země je sluneční záření již natolik intenzívní, že se ten zmrzlý kus hmoty probudí. Jeho povrch začne odtávat a vyvrhovat do prostoru plyny i prach. Kometa letí dál, ale kamínky a prach zůstanou, a čekají na planetu, která se blíží rychlostí třicet kilometrů za sekundu. Nemá se čeho bát. Ty drobounké kamínky, s hmotností několika gramů, bezpečně zlikviduje její atmosféra. Pozorovatelům na Zemi se místo, kde se tento materiál nachází a hoří, promítá do souhvězdí Persea. Tomuto bodu, odkud meteority zdánlivě vyletují, se říká radiant. Souvislost tohoto roje s kometou prokázal v devatenáctém století italský astronom Giovanni Schiaparelli. Je zajímavé, že jeho život byl s kometami spjat i symbolicky. Narodil se v roce 1835, s příletem Halleyovy komety. Ta se pro něho vrátila v roce 1910.
Zdroj: wikipedie, vlastní zdroj
