Třicátého listopadu 1874, se na zámku Blenheim narodil Winston Churchill. Spisovatel, novinář, politik, voják, malíř. Je samozřejmě nemožné shrnout jeho více než devadesátiletý, bohatý život, do jediného, kratičkého článku.
Pro jedny nejvýznamnější politik Západu ve dvacátém století, bojovník proti fašismu, pro druhé obhájce imperialismu a rasista, kterému byl osud domorodých obyvatel, v britských koloniích, naprosto lhostejný. Do omrzení je mu předhazován hladomor v Bengálsku, který zahubil několik milionů lidí, protože jídlo dostávali přednostně britští vojáci.
Je třeba však rozlišovat podstatné a nepodstatné. Válka je vždy tragédií. Vyčítat britskému premiérovi lidské oběti je stejně nesmyslné, jako kdybyste někomu zachránili život na křižovatce a policajt vás pokutoval, protože jste kvůli tomu přešli na červenou.
Kontinentální Evropa byla na kolenou, Sovětský svaz uzavřel s Hitlerem pakt o neútočení a spící obr za Atlantikem ještě čekal na svůj Pearl Harbour. Británie byla osamocena, a od německých tankových divizí ji dělil jen ten třicetikilometrový proužek vody. Churchill dobře věděl, že pokud tuto poslední překážku Hitler zdolá, nebude mít Británie už žádnou šanci. V takových případech se mírovou ratolestí nemává a účel světí prostředky.
Churchill miloval svoji vlast. Hluboce nenáviděl fašismus i komunismus, dvě nejkrvavější ideologie světa. Je ironií osudu, že s jednou z nich musel uzavřít spojenectví, aby mohl zdolat tu druhou. Odsuzoval počáteční politiku ústupků, včetně podpisu Mnichovské dohody, která mu jistě působila duševní trauma. Toto britské směřování, které vedlo do pekel, se zastavilo až v květnu 1940, kdy se Churchill stal ministerským předsedou.
Soustředil na sebe ty nejvýznamnější funkce a přinesl Britům krev, pot a slzy. Ale i naději na vítězství, což je největší válečnou motivací. Ten květnový den se samozřejmě nic na frontách nezměnilo. Rommelovy tanky směřovaly do Egypta, padl Tobrúk, a Japonci brzy obsadí Singapur.
Churchilova buldočí umíněnost však začala přinášet svoje plody. Hitler odvolal invazi do Británie a obrátil svoji pozornost ke svému komunistickému spojenci. Osudné rozhodnutí, které mu později zlomí vaz. Spojené státy konečně vstupují do války a britskému předsedovi vlády padá ze srdce těžký balvan. Je mu jasné, že jakmile USA přebudují svůj průmysl na válečnou výrobu, bude Hitler ztracen.
Historická fakta a souvislosti jsou tak známá, že opravdu nemá smysl je zde opakovat. Churchill byl jen člověk, a lidé dělají chyby. Šlechtic a konzervativec, který stál rozkročen mezi dvěma staletími. Mezi britským koloniálním panstvím, které se začínalo přežívat a novou dobou. Ani on nedokázal překročit svůj stín.
Jeho snahy udržet impérium pohromadě, se přes veškeré politické a vojenské úsilí nezdařily. Odešla Indie, Malajsie, Keňa. Nebylo v silách žádného člověka, tento vývoj zastavit. Jeho válečné vzpomínky jsou v roce 1953 oceněny Nobelovou cenou za literaturu. Winston Churchill zemřel 24. 1.1965 v Londýně. Státní pohřeb pro nečlena královské rodiny je v Británii velmi vzácný jev. Zde však byl zcela na místě. Sir Winston Churchill si po právu zaslouží, aby nebyl nikdy zapomenut.
