Dokonce by se dalo říci, že ty středověké války byly férovější, pokud se tento výraz dá použít. Král musel vsednout na koně, vzít meč a ukázat, že je prvním rytířem království. Pokud padl, nastaly dvě možnosti. Jeho armáda utekla, nebo se zdravě namíchla a nepřítele rozdrtila. V nedaleké vesnici se dozvěděli, že mají nového krále a tím pro obyvatele celý konflikt skončil.
Moderní války jsou jiné. Novátorské ve všech směr a ta poslední světová se neblaze zapsala do dějin právě tím, že se nebral žádný ohled na civilní obyvatelstvo.
První takovou děsivou akcí, a předzvěstí války, bylo bombardování baskického města Guerniky, 26. 4. 1937. Německá Luftwaffe zde usmrtila téměř šestnáct set civilistů a město změnila v ruiny. Evropa se poprvé zděsila. Španělský malíř, žijící ve Francii, Pablo Piccaso, zachytil tyto hrůzy v obraze, který se stal legendou. Po okupaci Francie prý proběhl rozhovor s německým důstojníkem, který navštívil jeho atelier a prohlížel tento obraz. Rozhovor byl velmi krátký.
„To je Vaše dílo?“ zněl dotaz.
„Nikoliv, to je vaše dílo,“ odpověděl Piccaso.
Druhým městem, které potkal podobný osud, bylo anglické město Coventry. Výraz coventryzovat, který vymyslel Goebels, se stal příšerným synonymem, pro bombardování, které mělo zničit vše, co se pod letadly nacházelo. Město bylo zničeno 14. 11. 1940, na rozkaz zuřícího Göringa, který stále nemohl srazit RAF na kolena. V Coventry se sice vyráběla munice a motory, a dalo by se tedy považovat za strategický cíl, nicméně bomby zničily i historické centrum města takovým způsobem, že se už nedalo obnovit do původního stavu.
V městském erbu se po válce objevil pták Fénix, jako symbol opětovného zrození z popela. V souvislosti s bombardováním města se tvrdošíjně objevuje tvrzení, které se nezakládá na pravdě. Britský premiér Churchill prý tehdy věděl předem o bombardování, z rozluštěných zpráv kódu Enigma. Aby se však nic neprozradilo, tak Coventry obětoval.
Třetím a rovněž velice sporným bombardováním, které mohli pozorovat i lidé v Čechách, bylo zničení města Drážďany, v únoru 1945. Dodnes se řeší, zda to bylo vůbec nutné, když porážka Německa už byla na obzoru. Fosforové bomby, hořící hladina Labe, dunění a záře na obzoru byla vidět až z Prahy. Jistě, můžete nyní říci, proč jsem nezmínil o bombardování Prahy americkým letectvem, nebo zničení části Kralup nad Vltavou. Nebude problém o nich napsat, až se v kalendáři objeví to správné, tragické datum.
