Narodil se 3. června 1761 v anglickém městě Bradfordu jako deváté dítě Zachariáše Shrapnela a jeho ženy Lydie. Protože jeho rodina nebyla příliš majetná, musel se již od mládí starat sám o sebe. Přihlásil se do britské armády a celý život byl důstojníkem královského dělostřelectva. V osmnácti letech byl povýšen do hodnosti poručíka a sloužil v tehdejší britské kolonii Newfoundland v Americe a na Gibraltaru.
Z vlastního zájmu a na vlastní náklady se zabýval vývojem nového druhu munice a roku 1784 přišel s vynálezem, který nazval „kulové pouzdro“ (spherical case), což byly kulové dělostřelecké granáty naplněné kulkami. Nahradily do té doby tzv. kartáče, tj. dělostřelecké náboje v podobě pytlíků nebo pouzder, obsahující olověné kuličky, sekané olovo, střepy, úlomky kamenů nebo hřebíky, které měly příliš velký rozptyl a byly účinné jen při střelbě na krátké vzdálenosti, tj. asi do 400 metrů. Úspěšné zkoušky prototypu budoucích šrapnelů byly provedeny na Gibraltaru v roce 1787. Shrapnelova munice se ukázala podstatně efektnější než dosavadní a začala se zavádět do výzbroje britského dělostřelectva. Osvědčila se např. při dobývání pevnosti New Amsterodam v holandské kolonii Surinam a začala se používat masově, nejen v britské armádě.
Henryho Shrapnela vojenská služba dále přivedla do Flander, kde byl v roce 1793 zraněn. Do hodnosti majora byl povýšen v roce 1803, po osmi letech, kdy měl hodnost kapitána, čili jeho kariérní postup spíše stagnoval. Ocenění za svůj vynález se dočkal až později, v dubnu 1804 byl mimořádně povýšen do hodnosti podplukovníka a v roce 1814 mu přiznala britská vláda vzhledem k jeho vynálezu a za vynikající službu u britského dělostřelectva roční rentu 1200 liber, tj. dnešních cca 200 000 Kč měsíčně. Roku 1827 byl povýšen do hodnosti plukovníka-velitele královského dělostřelectva (Colonel-Commandant), což v té době odpovídalo dnešnímu postavení velitele brigády. Hodnosti generálporučíka dosáhl 10. ledna 1837. Po penzionování v roce 1835 až do své smrti 13. března 1842 žil Henry Schrapnel v klimaticky velmi příjemném přístavu Southampton na jižním pobřeží Anglie.
Jeho šrapnely byly dále zdokonalovány a jejich účinnost byla nakonec taková, že na začátku 20. století a až do konce první světové války tvořily 90 % veškerých dělostřeleckých nábojů. Dostatečně účinné nejsou šrapnely jen proti vojsku v zákopech, kde se místo nich používají tříštivé granáty.
Zatím k poslední inovací šrapnelu došlo během války ve Vietnamu, kdy kuličky uvnitř projektilu byly nahrazeny 37 mm dlouhými kovovými šipkami. Toto inovované střelivo se používalo jako hlavice tzv. flešetových (fleshette) raket odpalovaných z vrtulníků AH-1 Cobra a každá z raket tehdy obsahovala 1500 takových šipek.
Jakkoliv se zdá šrapnel nelidskou zbraní, patří mezi konvenční zbraně a nic tedy nebrání jeho běžnému použití v boji. Pouze podle mezinárodní úmluvy musí být obsah šrapnelu takový, aby se v těle zasaženého člověka dal zjistit rentgenem nebo jiným podobným způsobem.
