Klid a přátelská atmosféra, to jsou jedny z prvních věcí, které na návštěvníka sociální služby dýchnou při vstupu do dílny. „Vždycky se těším na návštěvu, cítím se tu dobře,“ říká David, jeden z klientů. A další se hned přidává. „Cítím se tu příjemně,“ říká Jana. Dílna v minulých týdnech prošla rekonstrukcí podlah, klienty ale zajímá hlavně práce s hrnčířskou hlínou. „Nejvíc mě baví točit na hrnčířském kruhu,“ říká Petr V. Ale nejen hlínou, vyrábí se tady i svíčky ze včelího vosku, případně maluje. „Je to práce, která mě baví a je dobré, když děláme něco společně. Ráda maluji,“ říká Jana.
Sociální služba pomáhá klientům s přípravou na začlenění do společnosti ale i lidskou samotou. „Pomáhá mi rozvíjet moji osobnost, abych měla možnost někam docházet, abych nebyla pořád doma,“ dodává Hanka další z klientek. Rozvíjí tak dovednosti dospělých s mentálním nebo fyzickým postižením. „Práce mi jde dobře. Dílna mi pomáhá rozvíjet tvůrčí činnost,“ popisuje David.
Takto do ní dochází obvykle osm lidí denně, dohromady aktuálně 23. „Je to tak, že lidé, kteří k nám přicházejí, mají díky svému postižení ztíženou pozici v různých oblastech života. Nejedná se jen o čistě pracovní oblast, kdy je třeba podpořit základní pracovní návyky jako například přijít na čas, připravit si potřebné věci, uklidit po sobě,“ říká v rozhovoru koordinátorka sociální služby Markéta Brychtová.
Takto pomáhají klientům i s denním životem. „Nácvik domácích prací, nakupování, vaření a další věci vedoucí ke zvýšení soběstačnosti. A kromě toho přichází i různé životní situace, které je potřeba řešit – někdo si přeje najít placenou práci, někdo se chce osamostatnit a shání chráněné bydlení,“ dodává Brychtová s tím, že převážná část klientů má těžké postižení, které jim brání zapojit se do společnosti, a to i v rámci chráněného trhu práce.
Zásadní role dílny je tak i společenská. „Společně se v dílně setkáváme, společně pracujeme, ale v celoročním rytmu také prožíváme různé svátky, slavíme narozeniny. Proto je pro ně naše dílna jednou z mála možností, kde mohou najít sociální začlenění a vlastní realizaci oddělenou od života rodiny,“ dodává Brychtová.
Skromní pomahači
Dílna je přístupná obvykle jen klientům, na 8. listopad ale bude otevřena pro i pro dětské či dospělé zájemce v rámci dne otevřených dveří. „Rádi bychom otvírali naši dílnu návštěvníkům, kteří by do ní jinak nenašli cestu, protože stojí za to se přijít podívat. Zajímavé jsou už samotné prostory dílny a jejich architektonické řešení. Sídlíme tu už 25 let, což se do prostoru také vtiskuje – je tu mnoho výrobků, fotografií, několik nástěnných obrazů od skotského malíře Davida Newbatta. Mnoho návštěvníků u nás po prvním rozhlédnutí spontánně vyhrkne: „Jé, tady je to krásné.“,“ popisuje Brychtová.
Keramická výroba je energeticky velmi náročná, růst cen energií tak dopadl i na dílnu Eliáš. „V posledních letech se situace zhoršila obecně. Magistrát hlavního města Prahy a Městská část Praha 6 to samozřejmě také sledují a snaží se na tuto situaci reagovat, a sociální služby podporovat. Letos i loni nám poskytli mimořádná dofinancování, což znamená velkou úlevu při shánění dodatečných financí,“ říká Brychtová a dodává. „Nicméně to, že sociální služby jsou zejména v oblasti platů dlouhodobě podhodnocené a naši zaměstnanci to dělají primárně jako „srdeční záležitost“, je prostě fakt.“ Na rozdíl od energetických společností, které na krizi vydělaly, se dílna snaží protloukat dál i sama. Byť se podle Brychtové mohou každý rok spolehnout na finance pražského magistrátu a Prahy 6, musí hledat i jiné zdroje. „Ty jsou samozřejmě limitovány, takže je pro zajištění provozu nezbytně nutné získávat finance i jinde, zpravidla píšeme žádosti k různým firmám, nadacím a podobně, nezbytnou součást příjmů tvoří i prodej našich výrobků,“ říká Brychtová. Keramické výrobky klientů dílny budou pro zájemce, kteří by ji chtěli podpořit, připraveny i na dni otevřených dveří. V okolí je také Eliášův obchod, a své místo má obchůdek i na městském úřadu.
Rozhovor s Markétou Brychtovou
Co mohou lidé vidět zajímavého, na dni otevřených dveří
Rádi bychom otvírali naši dílnu návštěvníkům, kteří by do ní jinak nenašli cestu, protože stojí za to se přijít podívat. Zajímavé jsou už samotné prostory dílny a jejich architektonické řešení (byly kdysi díky zrekonstruovány pro potřeby bezbariérové dílny). Sídlíme tu už 25 let, což se do prostoru také vtiskuje – je tu mnoho výrobků, fotografií, několik nástěnných obrazů od skotského malíře Davida Newbatta. Mnoho návštěvníků u nás po prvním rozhlédnutí spontánně vyhrkne: „Jé, tady je to krásné.“ Díky našemu panu majiteli máme také letos nově zrekonstruované podlahy.
Dílna je jinak pouze pro postižené, kdo jsou vaši klienti – děti, dospělí, a kolik jich je?
Naše dílna je určena pro dospělé lidi s mentálním, fyzickým, nebo kombinovaným postižením. Chodí jich k nám 8 denně, protože se ale střídají, máme obvykle 20-25 uživatelů služby. Aktuálně je to 23. Kapacita je dlouhodobě naplněná, většinou míváme převis zájemců, které evidujeme v pořadníku a kontaktujeme, jakmile se uvolní místo.
Jak to vlastně funguje, jak se k vám mohou lidé s hendikepem dostat nebo přihlásit?
Stačí nás jednoduše oslovit – osobně, telefonicky, písemně. Protože jsme sociální služba pro konkrétní skupinu lidí, vedeme pak se zájemcem rozhovor o tom, co mu můžeme nabídnout a co on od nás očekává. Pokud je to v souladu a máme právě volné místo, můžeme ho přijmout. Pokud je momentálně plno, zařadíme ho do seznamu čekatelů. Často se ale stává, že si nás lidé spletou s chráněnou dílnou (která poskytuje placené zaměstnání), nebo že potřebují jinou formu podpory, než nabízíme. Potom je můžeme nasměrovat jinam, poskytnout jim základní sociální poradenství a kontakty na další služby.
Narážíte třeba na nedostatek prostor pro velký zájem?
S prostorem jsme velmi spokojeni, je pro nás plně vyhovující. Jeho velikost je ale daná, proto máme kapacitu pouze 8 lidí denně. S majitelem máme dobré vztahy a cítíme od něj podporu, např. s touto rekonstrukcí podlahy nám vyšel vstříc, vše proběhlo rychle a hladce.
Jak pomáhají práce v terapeutické dílně vašim klientům?
Je to tak, že lidé, kteří k nám přicházejí, mají díky svému postižení ztíženou pozici v různých oblastech života. Nejedná se jen o čistě pracovní oblast, kdy je třeba podpořit základní pracovní návyky (např. přijít na čas, připravit si potřebné věci, uklidit po sobě…) a třeba získat nové řemeslné dovednosti, ale třeba i o běžné sebeobslužné činnosti.
To, co děláme, jsou pak třeba i drobné věci – nácvik domácích prací, nakupování, vaření a další věci vedoucí ke zvýšení soběstačnosti. A kromě toho přichází i různé životní situace, které je potřeba řešit – někdo si přeje najít placenou práci, někdo se chce osamostatnit a shání chráněné bydlení…
Vedle toho u nás máme také možnost arteterapie a muzikoterapie, eurytmie a točení na hrnčířském kruhu, pořádáme také různé akce mimo dílnu – exkurze, výlety a podobně.
Převážná část našich klientů má těžké postižení, které jim brání zapojit se do společnosti (i v rámci chráněného trhu práce), proto je pro ně naše dílna jednou z mála možností, kde mohou najít sociální začlenění a vlastní realizaci oddělenou od života rodiny.
Proto bych ráda zdůraznila další zásadní aspekt dílny, a to je snaha o budování společenství. Společně se v dílně setkáváme, společně pracujeme, ale v celoročním rytmu také prožíváme různé svátky, slavíme narozeniny.
Vycházíme ze zkušenosti, že každý člověk, který k nám přichází (tedy i člověk s postižením), nehledá pouze profesionálně poskytnutou službu, ale lidský vztah, přijetí a možnost se uplatnit ve společenství. Setkávání v dílně proto chápeme jako proces, kdy vzájemným kontaktem všichni získáváme – učíme se porozumění a lidskosti.
A jede jim práce „od ruky“?
Chápeme to tak, že řemeslné činnosti (výroba keramiky, svíček, dřevěných ozdob) jsou pouze prostředkem pracovní terapie. Aby byl tento charakter zachován, nejde „jet na výkon“, protože účelem sociální služby je něco jiného. A často i drobný pokrok stojí hodně úsilí – ale je to pak velké vítězství.
Jak to vnímají, jaké mají pocity, těší se na návštěvu?
Odezvy od našich klientů máme pravidelně velmi pozitivní, i když drobnosti se vždycky najdou – a na nich pak pracujeme. (Každý rok děláme hodnocení naší služby, kam sbíráme podněty od všech skupin, které mají s dílnou co do činění – zaměstnanci služby, klienti a jejich rodiče/opatrovníci, dobrovolníci a praktikanti).
Můžete čtenářům přiblížit proces výroby keramiky – jak se to dělá, jaké materiály, schnutí, co se stane když se to uspěchá, vypalování v peci, glazura….?
Výroba keramiky je specifická, protože na rozdíl oproti jiným materiálům trvá dlouho a skrývá v sobě mnoho potenciálních nezdarů. Především je třeba s hlínou dobře pracovat a nechat ji několik týdnů vyschnout, aby se předešlo riziku prasknutí v peci. Ani poté ještě není vyhráno, při barvení glazurou hrozí další nebezpečí – barva nedrží, rozteče se v peci, nebo prostě jen vypadá úplně jinak, než jste chtěli. Je to tedy záležitost pro trpělivé, na výrobek se může čekat i 3 měsíce.
Přestože se tedy věnujeme výrobě keramiky obecně, hlavní podíl výrobků a unikum Dílny Eliáš tkví ale ve výrobě věcí z keramických forem. Vybavení i know-how jsme zdědili z dílny Vaudésy Keramik ve Švýcarsku, a protože jsou to autorské věci, nikdo jiný na světě je nevyrábí. Některé části výrobního procesu jsou přitom velmi snadné, proto se do nich mohou zapojit i lidé s nejtěžším postižením. Výsledkem jsou potom estetické výrobky, které jsou dnes už takovou značkou dílny, máme je totiž v sortimentu od samého počátku. Kdo zná Dílnu Eliáš, vybaví si pravděpodobně keramické svícny, zvířátka, aromakameny na vonné oleje. Jsou z nebarvené hlíny, takže hezky vyniká její přirozený charakter a krása. Nevýhodou z hlediska výrobce je však fakt, že tyto ozdoby vydrží takřka všechno J
V posledních letech vyrábíme také svíce z včelího vosku, který působí terapeuticky už při výrobě, a věříme, že i na naše zákazníky. Do třetice jsme jako doplnění řemesel připojili ještě výrobu drobných dřevěných ozdob (přívěsků, klíčenek, stojánků apod.).
Vyrábíte hezké věci, kde si je lidé mohou koupit a podpořit tak dílnu?
Výrobky nejsnadněji zakoupíte přímo u nás v dílně, popřípadě také v obchůdcích v okolí (Eliášův obchod, obchůdek na úřadu Prahy 6). Seznam trhů, kterých se zúčastníme, zveřejňujeme na našich webových stránkách.
Keramická výroba je dosti energeticky náročná, jak se propsalo zdražování energií do ekonomiky provozu dílny? Pomohl vám v tomto někdo, město? Dostává se vám dostatečné podpory ze strany městské části či magistrátu?
Každoročně dostáváme finance z veřejných prostředků od HMP a MČ Prahy 6. Ty jsou samozřejmě limitovány, takže je pro zajištění provozu nezbytně nutné získávat finance i jinde, zpravidla píšeme žádosti k různým formám, nadacím apod., nezbytnou součást příjmů tvoří i prodej našich výrobků.
V posledních letech se situace zhoršila obecně. MHMP a MČ Praha 6 to samozřejmě také sledují a snaží se na tuto situaci reagovat, a sociální služby podporovat. Letos i loni nám poskytli mimořádná dofinancování, což znamená velkou úlevu při shánění dodatečných financí. Konkrétně u cen energií se jako efektivní ukázalo sledovat situaci a účastnit se tzv. veřejných aukcí, což nám přineslo značnou úsporu. Nicméně i při jiných mimořádných událostech jsme byli MČ podpořeni, snaží se nám vyjít vstříc a vnímáme tam podporu.
Nicméně to, že sociální služby jsou zejména v oblasti platů dlouhodobě podhodnocené a naši zaměstnanci to dělají primárně jako „srdeční záležitost“, je prostě fakt.
Zdroj: VZ
