Říčka Vrchlice pramení u vesnice Štipoklasy, napájí řadu rybníků, protéká údolím pod zříceninou hradu Sion, zklidňuje se v stejnojmenné vodní nádrži, která zásobuje pitnou vodou Kutnou Horu a širé okolí, a u Nových Dvorů se vlévá do Klejnárky. Ještě předtím však její vody postupují pod proslulými kutnohorskými dominantami (chrám sv. Barbory, Jezuitská kolej, Hrádek, kostel sv. Jakuba, Vlašský dvůr aj.). Na jejích březích napsal rodák z Kutné Hory Josef Kajetán Tyl text písně, jež se stala pozdější českou hymnou.
Kutná Hora si nemůže na nedostatek zeleně a přírodních krás stěžovat. Má svůj zalesněný kopec Kaňk (s rozhlednou), s nímž tzv. „horu tříbokou„ tvoří vrchy Kuklík a Sukov, řadu parků, alejí, vinic i pastvin, sousedících těsně s největším sídlištěm.
Voda, zářící, blyštivá, plynoucí a skákající přes kameny, je ale přece jen něco navíc. Jen několik metrů od lokální železniční trati vede podél toku Vrchlice cyklostezka a těsně pod ní jsou louky a seskupení akátů, topolů, vrb a jasanů, poskytujících v parných dnech milosrdný stín.V řece zahlédnete pstruhy i raky, což potvrzuje, že voda je čistá. Potkáte tu maminky s kočárky, celé rodiny na procházce, mladé milence, pejskaře, znalce květin a bylin, aktivní sportovce, samozřejmě cyklisty a pochopitelně důchodce – zřejmě právě jim je nejvíc určena soustava netradičních laviček, kruhově obepínajících kmeny stromů.
Z trávy září různobarevné květiny, na hladině elegantně přistávají kachny, bíle kvetoucí mohutné kaštany připomínají rozsvícené obří lustry. Kráčím po pěšině s pocitem pohody, nejbližší lavička láká ke krátkému posezení, když… Ale fuj. „Které prase!“ ulevím si v duchu při pohledu na svinčík, tvořený plechovkami, plastovými láhvemi, obaly od nějakých sušenek či brambůrků, papírovými kapesníky, skleněnými láhvemi od alkoholu a podobným neřádstvem. Vzápětí se opravím: Vždyť prase by něčeho podobného nebylo schopné. Tohle tu po sobě zanechal člověk, tvor po tisíciletí vychovávaný, kultivovaný, vzdělávaný.
Náhle je mi smutno. Vždyť ten, kdo způsobil takovou spoušť a ignoroval dostatek odpadkových košů u lamp veřejného osvětlení, se sem bude chtít s největší pravděpodobností vracet. To mu nebude vadit, že se vrací na smetiště? To se nestydí za své chování? Ani sám před sebou?
Otázek by se našlo… Je evidentní, že hledat a nacházet odpovědi je nezbytné, pokud se nesmíříme s proměnou našeho světa v jeden obrovský sběrný dvůr.
