V roce 1967 navštívila německo-francouzská fotografka Gisèle Freund Prahu během dnes již legendárního IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, který se konal 27. až 29. června.
Během tohoto sjezdu vystoupili Václav Havel, Milan Kundera, Pavel Kohout a režisér Miloš Forman na obranu filmu Sedmikrásky od Věry Chytilové s projevy, které bývají považovány za úvodní impuls Pražského jara.
Během svého pobytu se Gisèle Freund se spisovateli sešla a také je fotografovala. Tak vznikla řada portrétů spisovatelů Václava Havla a Milana Kundery, filosofa Karla Kosíka a také překladatelů Jana Vladislava a Adolfa Kroupy.
Gisèle Freund zároveň navštívila fotografa Josefa Sudka, kterého rovněž portrétovala.
Tento volný cyklus 51 portrétů nebyl ještě nikdy vystaven ani publikován, a tak si jej budou moci diváci poprvé prohlédnout právě v Praze.
Tu téměř ve stejnou dobu navštívil v roce 1967 německý fotograf Timm Rautert (*1941 v polské Tuchole), který při této příležitosti vytvořil řadu portrétů jím obdivovaného Josefa Sudka v umělcově ateliéru na pražském Úvoze.
Vzniklo tak přes 40 fotografií, které jsou doprovázeny několika pohledy na tehdejší Prahu. Ačkoli tyto fotografie již byly vystaveny ve dvou významných zahraničních institucích a v Německu jim byla věnována celá monografie, v Čechách bude tato série fotografií vystavena poprvé.
Portréty fotografky Gisèle Freund (1908 v Berlíně –2000 v Paříži) jsou světoznámé. Již před druhou světovou válkou fotografovala Andrého Bretona, Paula Eluarda, Colette nebo Romaina Rollanda. Její barevné portréty zádumčivého německého filosofa Waltera Benjamina nebo sedícího Jamese Joyce nakloněného nad knihou s lupou v ruce se staly ikonami, zrovna tak jako její portréty Simone de Beauvoir, Jeana-Paula Sartra a Samuela Becketta, které vznikly v 50. letech minulého století.
Její portréty byly uveřejněny v předních světových časopisech jako magazíny Life a Time v New Yorku, The Times v Londýně nebo Paris-Match v Paříži.
Že Gisèle Freund v roce 1967 navštívila Prahu, kde podobně jako kdysi v roce 1935 v Paříži na Mezinárodním kongresu spisovatelů na obranu kultury fotografovala během již historického IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, nebylo dosud světové veřejnosti známo. Neví se sice, kdy přesně v Praze pobývala, ale její přítomnost v roce 1967 potvrdil sám spisovatel Milan Kundera.
Toho Giséle Freund zachytila, jak v ulicích tehdejší šedivé Prahy stojí před zdí, na které je křídou namalován husitský kalich s nápisem „Pravda vítězí“, a také před domem československých spisovatelů společně s marxistickým filosofem a teoretikem literatury Karlem Kosíkem.
Giséle Freund se narodila se v bohaté židovské průmyslnické rodině v berlínské čtvrti Schöneberg. Její otec Julius Freund řídil rodinnou firmu a byl milovníkem a sběratelem umění se zájmem o práci fotografa Karla Blossfeldta, kterého podporoval při studiích zaměřených na fotografování přírodních objektů. Gisèle měla možnost seznámit se s jeho tvorbou, a když ke svým 15. narozeninám dostala od otce svůj první fotoaparát, velmi brzy se pro fotografování nadchla. Když ukončila studium na rodinné škole a složila závěrečné zkoušky, dostala od otce fotoaparát značky Leica.
Začala studovat sociologii na univerzitách ve Freiburgu v Breisgau a Frankfurtu nad Mohanem. Angažovala se v hnutí proti nastupujícímu fašismu. Svojí fotografickou tvorbou, stále více zaměřenou na dokumentární fotografii, vyjadřovala své sociální postoje. Zdokumentovala také jednu z posledních pouličních politických demonstrací v Německu před nástupem Adolfa Hitlera k moci. Vzhledem k tomu, že byla Židovka a nastupujícím režimem byla označena za komunistickou aktivistku, na radu přátel emigrovala do Francie. Odjela do Paříže, kde v roce 1936 dokončila studia sociologie a historie umění. Jako disertační práci fotograficky dokumentovala pro časopis Life dopady Velké hospodářské krize na obyvatelstvo v severní Anglii. Po ukončení školy pracovala ve Francouzské národní knihovně, kde zároveň připravovala svoji první knihu La Photographie en France au XIX. siècle (Fotografie ve Francii 19. století), kterou uveřejnila v roce 1936, je dodnes jedním z mezníků materialistického pohledu na fotografický portrét.
V roce 1938 začala používat barevný diapozitivní materiál od firmy Agfa Color a Kodak.
Během druhé světové války odjela do Argentiny. V roce 1945 se pak v Chile přidala jako asistentka režie a fotografka k francouzskému filmovému štábu, který zde natáčel film s názvem La Fruta mordida (Nakousnuté ovoce); režisérem filmu byl Jacques Rémy. Další reportáže ji zavedly do Patagonie a Ohňové země.
V roce 1946 se vrátila z exilu do Francie a uspořádala výstavu fotografií z Latinské Ameriky. V roce 1947 byla přijata, jako první žena, do agentury Magnum Photos na pozvání jednoho z jejích zakladatelů, fotografa Roberta Capy.
Pracovala jako fotoreportérka a fotožurnalistka, byla také znalkyní a propagátorkou francouzské literatury a na svých četných cestách po světě pořádala přednášky a konference o francouzské literatuře. V roce 1950 se znovu vrátila do Argentiny, kde pro časopis Life udělala fotografickou reportáž ze života Evity Perónové. Tuto akci provázel skandál, který se řešil na diplomatické úrovni. Fotografka zachytila manželku argentinského prezidenta Evitu, která ráda vystupovala v roli ochránkyně chudých, na snímku s veškerou okázalostí a přepychem, kterým se ve skutečnosti obklopovala.
V roce 1954 nuceně ukončila svoji spolupráci s agenturou Magnum. Z politických důvodů, jako komunistce, jí bylo odmítnuto vízum do USA a agentura Magnum se obávala o svoji pověst. Pracovala ale dále jako nezávislá fotografka pro řadu renomovaných časopisů, vystavovala svá díla a publikovala své knihy. Od poloviny 60. let ustávala její fotografická činnost, věnovala uspořádání svého archivu portrétů a publikační činnosti. V roce 1981 byla vybrána k pořízení oficiálního portrétu francouzského prezidenta Françoise Mitterranda.
Je pohřbena ve 12. oddílu hřbitova na Montparnasse, blízko domu, kde bydlela a měla svůj ateliér.
Výstavu v Domě fotografie v Revoluční ulici č. 5 si můžete prohlédnout denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek do 20 hodin.
Zdroj. Wikipedie
