- Území zabrané Německem a jeho vazaly – Polskem a Maďarskem – bylo Hitlerem vybráno tak, aby fungování okleštěné druhé republiky bylo po všech stránkách co nejtěžší. Nové hranice úmyslně přerušovaly veškeré železniční, silniční a další spoje.
- V republice zůstala jen asi 3 % z původní těžby hnědého uhlí a 45 % černého. Celkem jsme přišli o 33 % průmyslových závodů včetně chemických. Československé státní dráhy musely odevzdat Německu asi 35 % svých tratí, nejvíce v Čechách a na Moravě.
- Po mnichovském diktátu měla druhá republika zhruba ⅔ rozlohy – asi 99.000 km2 s přibližně 9 a ½ mil. obyvatel s pestrým národnostním složením. Žili v ní Češi, Slováci, Rusíni a tři menšiny – maďarská (na jižním Slovensku), německá (hlavně v Praze, Českých Budějovicích a Brně a polská (na severu Moravy).
- Do vnitrozemí se z pohraničí uchýlilo na 200 000 běženců, pro které bylo třeba najít bydlení i práci.
- Polská vláda se domáhala, zvláště od jara 1938, určitých změn na Těšínsku (pod heslem „Ostravice – hranice“) a Polsko nakonec hnedle 1000 km2 našeho území včetně černouhelných dolů a moderních Třineckých železáren. Polská menšina čítala asi 100.000 obyvatel.
- Určením nové čs.-maďarské hranice bylo ukončeno dělení ČSR a Maďarsko získalo území o rozloze asi 10 500 km2 s 850 000 obyvateli.
- 10. 1938 byla jmenována druhá vláda gen. Jana Syrového. Ministrem zahraničí se stal Fr. Chvalkovský obhajující spolupráci s nacistickým Německem. Prosadil orientaci na Třetí říši a na úzkou spolupráci mezi ní a ČSR.
- 10. abdikoval prezident Edvard Beneš a 22. 10. odletěl do Anglie. Lid se mu posmíval, že „Beneš měl plán aeroplán“. Angličtí politici s ním nejednali, neboť byl „problémový“ a stát, který měl zastupoval, měl stejně co nevidět zaniknout.
- Národní shromáždění dva ústavní zákony – o autonomii Slovenské země a o autonomii Podkarpatské Rusi.
- 11. odletěl do Moskvy Klement Gottwald a pak celé vedení KSČ. Stal se představitelem moskevské (komunistické) větve čs. zahraničního odboje.
- 11 byla ustanovena Strana národní jednoty v čele s předsedou R. Beranem inspirujícím se italskými fašisty.
- 11. byl Emil Hácha, dosavadní prezident nejvyššího správního soudu, zvolen neúplným Národním shromážděním jednomyslně státním prezidentem.
- 12, se stal premiérem nové vlády Rudolf Beran.
- 12. přijalo Národní shromáždění tzv. zmocňovací zákon, který umožňoval na dva roky vládě vyhlašovat zákony a prezidentovi měnit ústavu. To znamenalo faktický konec demokracie.
- 3. 1939 prezident Hácha odjel do Berlína, kde pod nátlakem a ve špatném zdravotním stavu (postihla ho srdeční příhoda), s Vůdcem a říšským kancléřem Hitlerem v přítomnosti ministrů zahraničí obou státu podepsal Berlínskou dohodu (Prohlášení německé a Česko-slovenské vlády), v němž se píše: „President českého státu prohlásil, že klade osud českého národa a české země s plnou důvěrou do rukou Vůdce Německé říše. Vůdce přijal toto prohlášení a rozhodl se, že přijímá český národ pod ochranu Německé říše a že mu zaručí autonomní vývoj národního života a jeho vlastní svébytnosti.“ To znamenalo faktický konec nejen Druhé republiky, ale předválečného Československa jako takového.
