Jedna z největších válečných tragédií se tam odehrála 25. května 1917 a vzhledem k několika desítkám mrtvých, které si vyžádala, se pro tuto událost vžilo označení bolevecká katastrofa. Válka si v tomto případě vyžádala oběti nejen na frontě, ale i v zázemí, mezi civilním obyvatelstvem.
Ale jen proto, že na osudnou plavbu vůbec nenastoupil. I když měl čtyřletý černý kocour Dowie na luxusním zámořském parníku Lusitania svůj pelíšek v tzv. 5. třídě, tedy kotelně, a byl považován za neoficiálního lodního maskota, někam se před vyplutím vypařil. A zachránil si tak život.
Na jaře 1915 už bylo jasné, že tahle válka nebude bleskovou záležitostí, jak se původně předpokládalo. Rakousko-uherská armáda se nacházela v neutěšené situaci, přesto však chátrající monarchie dokázala po boku Německa při jarní ofenzívě úspěšně vpadnout hluboko do Ruska.
Byla uzavřena 16. dubna 1922 v lázeňském a turisticky atraktivním městečku Rapallo v Ligurském zálivu v severozápadní Itálii. Při jeho podpisu se sešli zástupci dvou států, které se po 1. světové válce ocitly v mezinárodní izolaci. Proč by si tedy nemohli pomoci aspoň navzájem?
Na rakousko-uherskou armádu se tehdy hledělo jako na něco nedotknutelného. Důstojnický sbor, o němž se sice vědělo, že je to jen „lesklá bída“, žil v neviditelném korzetu přísných předpisů a chování řízeného etickým kodexem stejně reakčním a konzervativním jako byla celá monarchie. Redlova aféra ukázala, že pod lesklým pozlátkem je armáda stejně zpuchřelá jako celé císařství.
Ve válkách se zrodilo již mnoho neuvěřitelných příběhů, z nichž některé zahrnují právě odstřelovače – lidi, kteří se nebojí pronikat hluboko do nepřátelského území a likvidovat tam vojáky jednoho po druhém. Zde je několik hrdinů, jejichž příhody lze považovat za nejzajímavější.
Válka v podstatě neuznává rozdílu mezi dny všedními a svátečními, což teprve ta moderní, jakou byla ta první světová. A přece jen i v její krutosti znamenal den narození Páně (25. prosince) určitý předěl.
Výstava fotografií a autentických artefaktů připomíná internační tábor italských válečných zajatců.
Jiří Arvéd Smíchovský, později Georg Arwed Smichowski, patří bezpochyby k nejvzdělanějším a nejkontroverznějším lidem, které naše země minimálně v novodobé historii měla. Během svého života byl mnohým: svobodným zednářem, katolíkem i satanistou, trojnásobným doktorem, polyglotem ovládajícím osm řečí, géniem s perfektní pamětí, okultistou, nacistickým kolaborantem, donašečem pro StB. Poválečný tisk mu dal mnoho přezdívek: Malostranský ďábel, novodobý pražský Faust nebo Ďáblův přítel.
Obraz života obyvatel Prahy v období první světové války si mohou zájemci přiblížit prostředncitvím venkovní výstavy, kterou instalovalo Muzeum hlavního města Prahy. Před budovou muzea poblíž metra Florenc bude výstava probíhat až do 29. prosince.