Italská fronta v Jižním Tyrolsku, poblíž města Borgo, asi půl míle od řeky Brenty. V krytu vyhloubeném v břehu se krčilo dvanáct vojáků rakousko-uherské armády – 6 Moravanů, 3 Němci, 2 Chorvati a jeden Rusín. Na bedně od nábojů stál menší smrček ozdobený řetězy vystřihanými z novinového papíru. Pro některé to byly už třetí válečné Vánoce a zvláště starší vojáci vzpomínali na své rodiny a těšili se, že už příští Vánoce budou trávit se svými blízkými. Ani mladší vojáci se neubránili vzpomínkám na domov.
Po kratším proslovu proneseném česky a německy vojáci dostali vánoční přilepšení („Zubesserung). Každý dostal 10 cigaret, ⅛ litru rumu, kolečko koňského salámu, trochu marmelády vyrobené z řepy, 10 lístků polní pošty, plechový odznak na čepici s nápisem „Weihnachten in Felde 1916“ (Vánoce v poli 1916) a několik kousků klozetového papíru. Byla to chudičká vánoční nadílka, ale při stále vzrůstajícím všeobecném nedostatku bylo vše přijato s povděkem.
Potom se rozdělovala polní pošta. Někteří obdrželi i několik lístků z domova, jiní si zklamaně povzdechli, že žýdný toužebně očekávaný růžový lístek polní pošty s několika řádky od jejich drahých na ně tentokrát nevybyl.
Aby vojáci umocnili vánoční náladu, seskupili se všichni kolem stromku. Moraváci zazpívali koledu „Pásli ovce Valaši“, Němci zase tu jejich „Heilige Nacht“ (Svatá noc), Chorvati nějakou svoji koledu a Rusín se modlil svoje pravoslavné modlitby.
Starší vojáci, kteří minulou zimu prodělali ruskou ofenzivu v Karpatech, vzpomínali, jak zrovna na Štědrý večer je útokem hnali Rusové v krutém mrazu a ve vysokém sněhu. Vyhladovělí vojáci, kteří nedostali tři dny jíst, padali vysílením do sněhu a v krátké době zmrzli. Mladší vojáci pozorně naslouchali vypravování starších kamarádů a cítili se poměrně bezpečni na vcelku klidném úseku fronty, kde kromě nějakých menších přestřelek se nevyskytovaly žádné větší boje.
Vánoční stráž
Pak přišel zasněžený „ordonanc“, spojka ze štábu, s rozkazem se jmény vojáků určených do stráže. Jmenovaní vojáci vyjadřovali nespokojenost, protože byli vybráni samí Češi. Ale pak se uklidnili, když se dozvěděli, že tato dnešní štědrovečerní stráž dostane celý litr rumu.
Někteří vojáci zaujali předepsané postavení ve stráži, ostatní sháněli dříví do kamínek a vařil se čaj, protože byl rum. Ve dvě hodiny v noci přišel na kontrolu stráže poručík ze štábu, také Čech. Viděl vojáky, že jsou ve „vánoční náladě“, ale nic neříkal. Po jeho odchodu vzpomínali na domov a těšili se, že příští Vánoce budou už slavit v míru a doma.
Byla to však marná naděje, neboť v příštích dvou letech války zuřily krvavé boje na italské frontě a mnohý z této vánoční polní stráže své drahé už nikdy nespatřil…
(Osobní vzpomínky Louise Spáčila, který po skončení války emigroval do Spojených států a žil ve městě Meadowlands, stát Minnesota.)
