„Alfred Redl se narodil 14. března 1864 ve Lvově do chudé rodiny železničáře a měl ještě dvanáct sourozenců. Jeho osobní vlastnosti mu umožnily stát se důstojníkem rakousko-uherské armády, navzdory tomu, že nepocházel z bohaté rodiny či neměl vlivné příbuzenstvo. Navštěvoval válečnou školu ve Vídni, která si každý rok vybírala z tisíce žadatelů jen padesát posluchačů. Po absolvování následoval rychlý postup díky jeho organizačním vlastnostem. Byl výtečným vojákem a hovořil šesti jazyky. V roce 1900 byl jmenován zástupcem náčelníka Vyzvědačského úřadu. Zavedl některé nové metody pro odhalování cizích špionů – otisky prstů, fotografickou dokumentaci o podezřelých a odposlechy. V roce 1907 byl jmenován šéfem kontrarozvědky a byl povýšen do hodnosti plukovníka.
Motivy jeho zrady, resp. vlastizrady, nejsou dodnes uspokojivě vysvětleny. Mohl být usvědčen ruskými agenty v kompromitující situaci, protože byl homosexuál, což by pro něho znamenalo konec slibné kariéry. Velitel ruské zpravodajské služby, která sídlila ve Varšavě, Nikolaj Batjušin, přišel na Redlovu homosexualitu v roce 1901 a zřejmě začal Redla vydírat. V roce 1902 Redl předal Rusům kopii rakousko-uherských válečných plánů. Generál von Gieslingen, sborový velitel rakousko-uherské vojenské zpravodajské služby, přikázal Redlovi, aby našel zdroj tohoto úniku. Redl, po domluvě s Rusy, „odhalil“ několik bezvýznamných agentů jako ruských špionů, čímž sebe zbavil jakéhokoli podezření.
Před první světovou válkou Redl prodal Rusům rakouské plány invaze do Srbska, takže, když Rakousko napadlo Srbsko, Srbové byli připraveni. Dále předal množství rakouských vojenských tajemství a plánů, především ty zaměřené právě proti nim. Tím značně ovlivnil začátek první světové války. Dále jim předal bitevní plán, plán mobilizace, protože v té době bylo optimální provedení mobilizace považováno za jednu z klíčových cest k vítězství a plány rakouských opevnění. Měl také svoje agenty v ruském štábu, ale ty zradil a vydal Rusům. Buď stačili spáchat sebevraždu, nebo byli oběšeni. A naopak, Redl pro Rakousko-Uhersko zfalšoval údaje o vojenské síle Rusů. Později vyšlo najevo, že spolupracoval také se špionážními službami Francie a Itálie.
Je jasné, že Redl si byl dobře vědom, čeho se dopouští a jaké následky to může, resp. bude mít. Pouhé vydírání by ho k činnosti v takovém rozsahu, pokud by byl čestným důstojníkem, určitě nedohnalo. Za své služby byl ovšem Redl ruskou tajnou službou také dobře placen. Jeho životní styl neodpovídal oficiálním příjmům. Zdá se, že jako byl marnivý, tak se rád vystavoval nebezpečí. Ruská zpráva z roku 1907 ho popisuje jako více „prohnaného a falešného než inteligentního a talentovaného“, cynického člověka, který hledá rozptýlení. On sám potom své nadměrné utrácení vysvětloval smyšlenou historkou o dědictví a nezájem o ženy velkým pracovním vytížením. Pro jistotu si však platil společnici, aby to na veřejnosti vypadalo, že alespoň nějaké styky se ženami má.
OBRAZEM: Před sto lety lidé prchali ze zákopů války. Zůstaly snímky, při kterých tuhne krev v žilách
V roce 1912 byl Redl povýšen a na jeho místo nastoupil major Ronge, který se zaměřil na kontrolu pošty. Při jedné kontrole narazil na zásilky obsahující vyšší finanční obnosy. Obě byly adresovány Nikonu Nicetasovi, ale nikdo takový neexistoval. Policie nainstalovala na poště u okénka, kde se vydávaly dopisy, tlačítko, jehož vedení spojovalo poštu s policií. Kdyby si přišel někdo vyzvednout zásilky pro Nicetasa, úředník tlačítkem na to upozornil detektivy. A to se také skutečně 24. května 1913 stalo. Nějaký muž si skutečně přišel vyzvednout tyto zásilky a detektivové ho vystopovali až do hotelu Komser. Ohlásili to pověřené armádní složce a zanedlouho k Redlovi na pokoj dorazila návštěva několik důstojníků. Zapírání za této situace nemělo smysl a tak se jim Redl přiznal. Jeden z důstojníků mu předal revolver, aby mu tak umožnil čestný konec, jak bývá v takových situacích zvykem. Redl samozřejmě pochopil a 25. května 1913 ráno ho našel hotelový personál mrtvého.
Při prohlídce Redlova pražského bytu nalezli policisté velké množství peněz, fotolaboratoř na ofotografování dokumentů pro Rusko a pro focení mužských aktů. A k překvapení všech přítomných rozepsané dopisy hulánskému důstojníkovi, jemuž chtěl Redl koupit auto za to, aby se neoženil. Právě pro ty peníze na auto si šel Redl na poštu. A spadla klec.
Dosah Redlovy vlastizrady byl obrovský. Odhaduje se, že stála na půl milionu životů jeho rakousko-uherských krajanů, mezi nimi pochopitelně i Čechů. Je proto považován za jednoho z největších zrádců v historii. Na druhou stranu se ale zase tím, že přispěl k porážce Rakouska-Uherska, paradoxně zasloužil o vznik čs. samostatného státu.
