Jednou z památek v Hodkovicích nad Mohelkou je novorenesanční budova radnice. Její zajímavostí je mimo jiné i to, že má štěstí a odolává nebezpečí požáru mnohem lépe, než její předchůdkyně.
Sochař a restaurátor Petr Váňa z Karlíku pracuje ve své dobřichovické dílně již třiadvacet let na replice Mariánského sloupu, která má – na základě rozhodnutí pražského zastupitelstva – být letos vztyčena na pražském Staroměstském náměstí.
Stavba repliky mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí je za polovinou, měla by být hotova 15. srpna. To je o měsíc dříve, než bylo původně v plánu. Rychlejšímu dokončení napomohlo zrušení velikonočních trhů. Dnes to řekl autor repliky Petr Váňa. Nyní se podle něj dokončuje střední část, na kterou bude následně umístěn dřík sloupu, hlavice a socha panny Marie. Stavba začala v polovině února, poté co s umístěním repliky vyjádřilo souhlas pražské zastupitelstvo.
„Ničení obrazů na místech veřejných jako sprostotu počítám, neboť rozumný člověk neničí to, co druhému je svaté.“
(Karel Havlíček Borovský)
Je konec října roku 1648. Ve vestfálském, katolickém Münsteru a v nedalekém, ale protestantském Osnabrücku, byl podepsán mír, po nekonečném, válečném běsnění, které trvalo třicet let. Územní zisky nás zajímat nemusí. Mnohem důležitější byla otázka náboženská. Cuius regio, eius religio. Čí vláda, toho náboženství. V Čechách vládli Habsburci, a ti rozhodně nebyli ochotni vládu předat někomu jinému. Zpackaná vzpoura protestantských stavů, která se odehrála o třicet let dříve, byla tímto podpisem definitivně uzavřena.
„Sloup je nepochybným symbolem vítězství Pražanů nad švédskou kořistnickou soldateskou. Katolíků nad protestanty. Současně je uměleckým dílem z roku 1650. Jedním ze symbolů nástupu barokního umění. Jenže naproti němu je místo někdejšího popraviště. Krev setnutých českých pánů nikdo nikdy nesmaže. Zůstává jitřící vzpomínka,“ uvedl pro Náš REGION historik umění a hlavní kurátor uměleckých sbírek Pražského hradu Jaroslav Sojka k Mariánskému sloupu, jehož kopie má být vztyčena na Staroměstském náměstí. Vnímá pro i proti, avšak má za to, že na sloupu se lidé neshodnou ani za léta.
Dobřichovický sochař a restaurátor Petr Váňa má důvod k radosti. Pražské zastupitelstvo totiž schválilo revokaci usnesení ze 14. září 2017, které vyslovovalo nesouhlas s obnovením tzv. Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Petr Váňa (společně s pěti kameníky) na jeho kopii zdarma pracoval od roku 2008. Z toho, že se z nesouhlasu stal souhlas, se ale neradují všichni.
Historické město Čáslav má neuvěřitelně velké a prostorné hlavní náměstí – náměstí Jana Žižky z Trocnova. Je tam posezení, kašna, Mariánský sloup nebo pomník Jana Žižky.
Proti umístění repliky mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze se vyslovilo 26 českých historiků umění, kteří napsali dopis pražskému primátorovi Zdeňku Hřibovi (Piráti) a městské radě. Barokní památka, zbořená v roce 1918, byla podle autorů dopisu výrazem habsburské protireformační propagandy, a proto nemůže přispět ke smíření mezi církvemi. Pro obnovu historické podoby sloupu navíc neexistuje dostatek podkladů, uvádějí signatáři. Dopis byl zveřejněn na webu Ústavu dějin umění Akademií věd ČR. Pražští zastupitelé obnovu sloupu odmítli už dvakrát.
„Zuřil před tím v Praze veliký mor, že za jediný den na sv. Václava r. 1713 zemřelo na Malé Straně 285 osob; služby Boží se nekonaly v kostelích, nýbrž na náměstích. Slíbili tehdy konšelé k odvrácení moru, že na tom místě postaví sochu sv. Václava; ale z nařízení císařova postaveno sousoší sv. Trojice. Návrh učinil císařský stavitel hradeb Jan B. Alliprandi, rodem z Verony, od císaře Leopolda I. v Praze jmenovaný dvorním architektem.“ (František Ruth: Kronika královského města Prahy)