Zastupitelstvo hlavního města Prahy nedávno revokovalo své dřívější usnesení. Nyní má tedy postavení kopie Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí zelenou. Symbolizuje smíření, nebo rozdělení společnosti?
V žádném případě znovupostavení sloupu se sochou Panny Marie nepředstavuje smíření. Pana restaurátora Petra Váni si vážím pro jeho skutečné umění, řemeslo a invenci stejně jako pro nadšení. Je to laskavý a obdivuhodný muž, skutečný sochař. Umí pracovat s pískovcem. A ten kámen snad časem ztmavne a získá patinu stáří… Žádné dílo se neobejde bez diskuze, zvláště je-li ve veřejném prostoru. Je to náměstí Pražanů, Čechů i celého světa. Nechápu, proč se nekonalo referendum, ve kterém by Pražané řekli jasné ano, nebo ne. To se někdo bál pravdy? Nyní již dílo vzniklo a bude umístěno. Ale za cenu morální rozepře.
Každý vnímá sochu jinak, někdo pohledem umění, jiný historie, další víry – může být něco, na čem se mohou shodnout všichni?
Sloup je nepochybným symbolem vítězství Pražanů nad švédskou kořistnickou soldateskou. Katolíků nad protestanty. Současně je uměleckým dílem z roku 1650. Jedním ze symbolů nástupu barokního umění. Jenže naproti němu je místo někdejšího popraviště. Krev setnutých českých pánů nikdo nikdy nesmaže. Zůstává jitřící vzpomínka. Možná, že by se všichni shodli na tom, že na Staroměstském náměstí chybí vodní prvek. Vodní hladina, čistá, užitečná. Ale na sloupu se neshodnou ani za léta. Dokonce si myslím, že bude poškozován. Znám mnoho esoteriků, historiků, urbanistů a každý má odlišný názor. Sloup uprostřed toho Babylónu, který na náměstí díky turistům vládne, nemá velkou nadějí být skutečným místem mariánské úcty, kde bude Panna Marie Rynecká.
V Plzni na náměstí nebo v Kolíně si umím představit bohoslužbu u sloupu, tam snad ještě pozvedají oči k sochám Panny Marie. Pokud katolíci chtějí mít skutečné důstojné mariánské kultovní místo uprostřed mezi radnicí a chrámem Matky Boží, tak ať se za to nestydí, rázně vyznají svou víru a permanentně neustupují ani v roce výročí bitvy na Bílé hoře. Potom bude vztyčení sloupu na náměstí skutečným triumfem katolické víry v srdci Prahy uprostřed republiky. Někdy se zdá, jakoby víra byla něčím špatným, starým a přežitým v porovnání s rozumem…
Co promlouvá za vztyčení pomníku uprostřed Prahy a co proti?
Vždy jsem říkal, že se má nejdříve dostavět východní křídlo radnice. Náměstí ztrácí svůj charakter pohledem na zadní fasády domů, na které nikdy nemělo být vidět.
Bude-li postaven sloup, co brání obnově novorenesančních litinových kandelábrů, barokního Krennova domu, renesanční Krocínovy kašny? Ale to pak půjdeme s rekonstrukcí, kopií, anastylózou a resuscitací až ke gotickým arkádám nebo valounkové dlažbě? Zapotřebí je zvážit míru obnovy, protože společenská funkce historických tržišť se mění. Ale kopie zůstávají kopií…
