Mladý svět

Pokud se tak s někým vidíte poprvé díky videopřenosu, měli byste se mu – nebo on vám, to záleží na společenské významnosti – představit. Ani během e-mailové komunikace byste neměli vynechávat pozdrav a oslovení, protože je to neslušné. A třeba pokud byste psali mně, neměli byste používat pane Januš, ale pane Januši. To je všechno poměrně jednoduché, na lámání chleba, a to doslovně, dochází zejména v restauracích, pokud jsou tedy zrovna otevřené.

Samozřejmě to tak je. A to si ještě uvědomme, kolik významů ono „hraní si“ může mít. Dobře to ilustrují i všechny deskové hry, kterých jen u nás vycházejí ročně stovky – ať již jsou jen „popocházecí“, vědomostní, dovedností, fantazijní či dokonce erotické.

Zcela zásadně, a to ve všech ohledech. „Ukazuje se, že zdravotní a sociální systém potřebujeme na celoplanetární úrovni, abychom byli schopní bojovat s globálními výzvami, jakou je i covid-19, a dokázali se domluvit na společném postupu,“ říká třeba v našem hlavním rozhovoru ekonom a filozof Tomáš Sedláček. Jisté pak je, že se naprosto promění naše cestovatelské možnosti.

Vyjadřují tím něco, vyjadřují se tím k něčemu? Zajímá je česká hudba, nebo ta je atraktivní až postupem času? Existují naprosto univerzální hity? O tom všem je hlavní téma tohoto čísla Mladého světa.

Nebo, jak se později ukázalo jen zdánlivě, Bobby v Dallasu? Vynecháte během letních repríz některý z dílů Chalupářů? Vracíte se teď do atmosféry 90. let při opakování Života na zámku? Či spíš čekáte na nové řady Koruny a Stranger Things na internetovém Netflixu a přemýšlíte o tom, zda tím vrahem je skutečně roztomile zestárlý Hugh Grant v Mělas to vědět na HBO? A vyhledáváte spíš Ulici, Ordinaci a Specialisty, nebo Slunečnou, Sestřičky a Poldu, či veřejnoprávní Kukačky, Zločiny Velké Prahy a Doktora Martina?

Možná ne. V obou případech jde o oslavu nového zrození. Je tak vlastně přirozené, že se jak křesťanské, tak pohanské slavnosti propojují a u některých jejich symbolů ani bezpečně nevíme, kam bychom je zařadili.

Dost možná ne. Pokud jste totiž nestihli krátké prosincové intermezzo, je to nejspíše alespoň půl roku zpátky. Jedno je však jisté. Stejně jako se říká, že svět už nikdy nebude takový, jaký byl před covidem, restaurace a v mnohém ani naše chutě už takové také nebudou. Mnohé podniky léta 2020 a 2021 nepřečkají.