Jmenoval se Hans Axel von Fersen a patřil ve své době mezi přední švédské šlechtice. Těžiště jeho zájmů se však nacházelo u francouzského královského dvora. Dodnes nevíme, jaký přesně byl vztah mezi ním a francouzskou královnou Marií Antoinettou. Oba však jistě litovali toho, že ani královny nemohou všechno.
Che Guevara upřímně věřil v to, že komunismus přinejmenším vytrhne lidi z bídy, kterou v jižní Americe viděl všude kolem sebe. Levicové revoluční nadšení potom podle něj – a nejen podle něj – ospravedlňovalo i ty nejhorší zločiny. Na svědomí tak má přinejmenším 216 životů „nepřátel revoluce“.
Přitom k nim měl blízko, s Leninem se znal od dětství. Jako premiér Prozatímní vlády se nakrátko stal hlavou státu, na který ze všeho nejvíc vždycky platila tvrdá ruka. Přesně tu však Kerenskij neměl. Možná proto, že se nechtěl chovat jako právě svržený car? Bolševici však nezaváhali.
Stalo se to „již“ 16. března 1919 a vzhledem k Sverdlovově dosavadní kariéře jeho předčasné úmrtí zabránilo jeho dalším excesům, z dnešního úhlu pohledu sotva pochopitelným.
O některých věcech se mohlo jenom šeptat, jak v Sovětském svazu, tak u nás. V jeho čele stála svého času „ruská trojka“, Lenin, jeho manželka Krupská a jako třetí… No, Stalin to nebyl.
Kubánská revoluce dnes slouží jako odstrašující příklad. Fidél Castro uchvátil 6. února 1959 moc na Kubě, svět potom přivedl na samý pokraj jaderné války a kubánskou ekonomiku svými socialistickými reformami prakticky zničil. Jak k tomu došlo?
Výstava s názvem Praha 1848 – 1918, kterou pořádá Muzeum hlavního města Prahy ve své hlavní budově na Florenci, představuje ve dvou sálech významné okamžiky zejména druhé poloviny 19. století a počátku 20. století, kdy v Praze došlo k dramatickým událostem, jež stály za proměnou provinčního města v moderní metropoli.
Lázně se zázračným pramenem. Augustiánský klášter změněný ve věznici. Špitál. Barokní letohrádek mistra Brauna. Kavárna, kde se rozpoutala revoluce. A to všechno v úseku čtyř ulic. Kde že to? Pod pražským Karlovým náměstím, směrem k Vltavě. Na Zderaze se tu zvyklo říkat. A jak se jmenují ty ulice? Václavská, Dittrichova, Jenštejnská a Trojanova. Ta se kdysi zvala Kočičí, tak jako Václavská byla Psí. Nebo také V lávkách, bylo jich tu prý plno, byla to tu samá voda, tu potůček, tu pramen…