Ve službách jiného státu, například právě onoho Pruska, by jeho vojenské schopnosti vynikly určitě daleko výrazněji. Určitě proto nenese vinu na tom, že války o dědictví rakouské a Sedmiletou válku „jeho“ Rakousko prohrálo. K tomu došlo na základě politických, a ne vojenských, rozhodnutí.
Hannibala nejvíce proslavilo převedení kartaginské armády včetně válečných slonů přes Alpy, aby mohl napadnout Řím po souši. Tímto počinem dosáhl taktického triumfu. Ovšem i když dokázal 15 let vzdorovat síle Říma, byl přechod Alp ze strategického hlediska dost možná hrubou chybou, která vedla k porážce Kartága. Navzdory tomu zůstává Hannibal až do současnosti znám jako „otec vojenské strategie“ a studenti vojenské historie se o něm dodnes učí.
Z chudého venkovského synka se stal král, ze studenta teologie jeden z největších vojevůdců. Svou kariéru spojil se slavným Korsičanem a ten se mu bohatě odvděčil. Vyválčil si Napoleonovu sestru, titul maršálka i krále. Ale nakonec skončil jako ztroskotanec – když chtěl znovu ovládnout své království, byl zajat a odsouzen vojenským soudem k smrti.
Geniální francouzský vojevůdce měl prostě i své slabší chvilky a tu nejslabší o Waterloo. Tím největším debaklem ale bylo jeho tažení do Ruska v roce 1812. Skoro půl milionu jeho vojáků to stálo život. Ti, co přežili, s ním ale rádi táhli znovu. Takové měl tento císař charisma.
Právě proto mu naše dějiny nevěnují příliš pozornost, a pokud ano, tak spíše negativní. Ve skutečnosti patřil maršál Banér mezi nejlepší vojevůdce nejen své doby. Na bojištích po Evropě prožil takřka celý svůj dospělý život, celkem 26 let. A měl rád nejen boj, ale i své vojáky.
Jeden z nejlepších vojevůdců tehdejší Evropy, významný vojenský stratég a vojenský reformátor Josef Václav Radecký zemřel 5. ledna 1858. Typické pro něj bylo „zdolávání nemožného“ a zájem o vše kolem sebe. Co o něm ještě víme?