Kariéra jako z pohádky
Dvacet let skvělé kariéry. Vysoko se vyšvihl synek hostinského ze zapadlé francouzské vesničky. Studenta teologie strhl vír revoluce. Vstoupil do armády a od počátku poutal pozornost velitelů skvělými úspěchy. Hodnosti šly rychle nahoru, brzy se stal velitelem pluku a o chvíli později Napoleonovým pobočníkem na úspěšném tažení do Itálie, po kterém byl jmenován brigádním generálem. Statečný velitel měl také lví podíl na vítězství v Egyptě, odkud se vrátil již jako divizní generál.
Bonapartův švagr
Ale s osobou Napoleona, který si svého vojevůdce oblíbil, se sblížil Joachim Murat i jinak. Oženil se s jeho nejmladší sestrou Carolinou. A dál stoupal ke hvězdám. Císař ho odměnil titulem maršálka a císařského prince. Nikoli nadarmo: roku 1805 Murat zajal nejprve 16 tisíc rakouských vojáků a o chvíli později triumfoval v bitvě u Slavkova.
Král neapolský i sicilský
Přišel vrchol Muratovy kariéry. Stal se králem Neapole a obojí Sicílie. Ostrov pod nadvládou Angličanů však fakticky nezískal, a tak se věnoval alespoň neapolskému království. Ale současně dále bojoval – v tragickém a neúspěšném pochodu na Moskvu řídil odvážný generál – a jak jinak, než statečně – odchod a záchranu trosek zbídačené armády.
Boj o království
Poslední zkušenost však Murata donutila k politické zradě. Cítil blížící se konec Napoleona, a tak začal za jeho zády vyjednávat se spojenci. Nebylo divu, chtěl si udržet své království. Když se konala bitva u Lipska, ještě nastoupil v jeho řadách, ale o rok později už poslal proti Napoleonovi 30 tisíc vojáků. Po Bonapartově útěku z Elby a návratu do Francie se dozvěděl, že evropské mocnosti se na vídeňském kongresu dohodly na navrácení království neapolského a sicilského předchozímu vládci. Murat se proto odvrátil od svých nových spojenců a zahájil neapolskou válku.
Pád až na dno
Při Napoleonově pokusu o obnovení císařství za něj Murat bojoval ve dvou bitvách, obě ale skončily fiaskem. Po katastrofě u Waterloo odešel na Korsiku, kde naverboval několik set vojáků a vyplul dobýt zpět své neapolské království. Bouře však lodě rozptýlila, a tak byl Murat nucen přistát až v Kalábrii. A to se mu stalo osudné. V kalábrijském Castello di Pizzo jej zatkli a odsoudili k smrti.
Poprava hrdého vojevůdce
Ještě stihl napsat dopis své ženě. Přijal poslední útěchu a večer už ho popravčí četa vedla na úzkou zámeckou terasu. Hrdě se podíval do ústí mušket sedmi střelců, hlavně pušek pouhý metr od jeho těla. Odmítl šátek. Jen střelce požádal, aby nemířili na obličej. Když osmačtyřicetiletý generál padl mrtev k zemi, našli v jeho sevřené dlani pečeť neapolského království. Na druhé straně měl vyrytý portrét Caroliny…
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
