Typickým příkladem druhé skupiny se stal rodinný snímek Josefa Pinkavy z roku 1982 Malý velký hokejista. I když se na klukovský příběh nejen o hokeji práší někde v archivu České televize, můžeme si jej připomenout díky živým vzpomínkám jednoho z hlavních dětských představitelů – Pavla Ročně.
Malý velký hokejista se řadí mezi dětské normalizační filmy, kterých se v osmdesátých letech natočilo mnoho. Hlavní role patří lednímu hokeji, respektive žákovskému hokejovému mužstvu a jejich vnímavému trenérovi. Na první pohled nenápadný snímek se dotýká odvrácené strany náročného sportu a divákovi věrohodně předkládá, jaké sport vyžaduje nasazení už od útlého věku, včetně obětí, které s sebou přináší. Film také autenticky zobrazuje běžný život třináctiletých kluků – jejich přátelství, první lásky, problémy se sníženou sebedůvěrou nebo kázeňskými přestupky.
Hlavní dětské role vytvořili Zdeněk Komínek (který se o rok později objevil v dětském kriminálním snímku Třetí skoba pro Kocoura) a Pavel Ročeň. Pavlovi je dnes 51 let, žije v Hradci Králové a od roku 2015 hraje v pardubickém Divadle Exil. Na svou zkušenost s filmem coby čtrnáctiletý kluk vzpomíná: „Když jsem byl v Pardubicích, ve škole se při vyučování najednou otevřely dveře a do třídy vešlo asi sedm lidí. Představili se, že jsou z filmových ateliérů Gottwaldov, a jestli by si s dovolením ředitele mohli vybrat pět kluků, které by si v tělocvičně herecky vyzkoušeli. Jeden prst ukázal i na mě. Po dvou měsících mi ředitel oznámil, že si mě filmaři s dalšími dvěma kluky ze třídy vybrali a pozvali nás na kamerovou zkoušku do Gottwaldova. Z celé republiky si vybrali asi pět tisíc kluků. Po dvou měsících nám zavolal domů přímo režisér filmu Josef Pinkava, že má o mě zájem do hlavní dětské role kapitána týmu, Petra Gazdoše.“
Trenéra si zahrál Jiří Tomek a jako rodiče mladých hokejistů se představili Ladislav Mrkvička, Zuzana Fišárková a Hana Maciuchová. Účast hereckých es v takových snímcích bývalo tou dobou téměř samozřejmostí, a tak se i v menších rolích objevili například Josef Vinklář, Jiří Císler, Jiří Lábus nebo Věra Tichánková.
Pavel Ročeň na natáčení s oblíbenými herci vzpomíná velmi rád. „Hrozně jsem se těšil na herce, které jsem běžně vídal na obrazovce. Při filmování jsem pak zjišťoval, jaký kdo je. Nikdo se nad nikoho nepovyšoval, všichni byli výborní. Tenkrát to byl pro mě úžasný zážitek. Jako malý kluk jsem si mohl zahrát ve filmu vedle slavných herců. A i s odstupem času můžu říct, že to byla skvělá zkušenost,“ vypráví nadšeně Pavel Ročeň.
Ve filmu také účinkovali starší žáci hokejového klubu TJ Gottwaldov. Mezi nimi i hráči, kteří později hráli nejvyšší ligovou soutěž dospělých u nás, extraligu: brankáři Roman Svačina a Richard Hrazdíra, Miroslav Stavjaňa a Zdeněk Okál.
Po odvysílání filmu v televizi se stala z Pavla Ročně v domovských Pardubicích hvězda, zejména pak ve škole, kde ho děti i dospělí okamžitě poznávali. A někteří ho poznávají dodnes. Přestože si řada dětských herců zahrála ve více filmech, Pavel to štěstí neměl. Kromě jedné zajímavé mezinárodní spolupráce, která vznikla právě díky snímku Malý velký hokejista.
„Jednou mi z východoněmeckého filmového studia DEFA zavolal nějaký Harro Zimmerman. Trochu mluvil česky a Malého velkého hokejistu viděl, protože naše filmy běžely i v Německu. Harry dělal představení pro děti jako klaun Beppo, a tak si mě pozval coby českého dětského herce do Berlína. Jeli jsme pak tříměsíční turné po tamních školách, kde mě představoval jako hlavního herce filmu Malý velký hokejista,“ vzpomíná Pavel Ročeň.
Silnou stránkou filmu jsou nejen leckdy vtipné dialogy, ale především důraz kladený na jisté morální hodnoty. Pokud chce někdo v něčem dosáhnout většího úspěchu, musí tomu věnovat maximální pozornost, vydat veškerou energii a rovněž si uvědomovat odpovědnost. Snímek se také snaží ukázat, že když je vám třináct, jen těžko můžete protestovat proti nedotknutelnosti absolutní pravdy dospělých a že i v tomto věku máte své starosti, které jsou pro vás stejně závažné a důležité jako je tomu u dospělých.
Pokud budete mít příležitost, Malý velký hokejista stojí rozhodně za zhlédnutí.
Autor článku děkuje Pavlu Ročňovi za poskytnutí rozhovoru.
