Václav Vorlíček původně Tři oříšky pro Popelku točit neměl. Adepty na režii scénáře Františka Pavlíčka byli Věra Plívová-Šimková a Jiří Menzel. Známá režisérka filmů pro děti nabídku nepřijala, protože chtěla točit moderní pohádky, a nechala se dokonce slyšet, že by film zpracovala jedině tak, že Popelka bude jezdit na motocyklu. Jiří Menzel se látkou nějaký čas zabýval, ale nakonec také odmítl, protože rozpočet činil čtyři miliony korun a jeho představy o realizaci vyžadovaly částku mnohonásobně vyšší. Když byl scénář nabídnut Václavu Vorlíčkovi, zavolal Jiřímu Menzelovi, který mu potvrdil, že o režii „Popelky“ již nemá zájem. Režiséru Vorlíčkovi se příběh líbil, a tak se rozhodl pustit do její realizace.
Tři oříšky pro Popelku byly podepsány dramaturgyní Bohumilou Zelenkovou, avšak její jméno se stalo jen zástěrkou pro skutečného autora. Ve skutečnosti napsal scénář František Pavlíček, dramatik a spisovatel, který musel v době normalizace opustit veškeré kulturní dění a byl nucen vykonávat dělnické profese. Kdyby tehdejší dramaturgové zjistili, kdo scénář doopravdy napsal, nebo se někde objevilo Pavlíčkovo jméno, pohádka by nikdy nespatřila světlo světa. Veškerá komunikace nad úpravami scénáře pak probíhala přes paní Zelenkovou. Václav Vorlíček si vymyslel několik úprav, se kterými byl František Pavlíček velice spokojený. Jednalo se například o to, že tři oříšky se k Popelce vlastně dostanou prostřednictvím samotného prince. Když princ ujede královskému průvodu, který míří na zimní pobyt na svůj zámek, sestřelí kuší ze stromu hnízdo i s oříšky uvnitř. Hnízdo pak spadne na hlavu čeledínovi Vinckovi, který právě projíždí pod stromem. Nečekaný dárek pak předá Popelce.
Při vizuální představě pohádky Václav Vorlíček dospěl k názoru, že bude natáčení „Třech oříšků“ drahé a že ani jemu, stejně jako Menzelovi, nebude čtyřmilionový rozpočet stačit. Na rozdíl od něj se však nebránil koprodukci. Vedoucí produkční skupiny Ota Hofman (spisovatel a scénárista, autor seriálů Pan Tau nebo Návštěvníci – pozn. red.) přišel s nápadem navázat na spolupráci s Němci, s nimiž měl dobrou zkušenost z minulosti. Rozpočet tak byl navýšen o tři miliony korun a kolotoč přípravných prací se mohl roztočit naplno.
Zjistilo se, že ředitel východoněmeckého studia DEFA Albert Wilkening potřebuje na podzim vyplnit volnou kapacitu ateliérů v Německu. Ve výrobě tehdy nebyl žádný film a dělníci byli tudíž bez práce. Zvykli si dostávat na Vánoce prémie a bez zakázek by jim je neměl šéf studia z čeho vyplatit. Nabídl tedy české produkci, že ve studiu v Babelsbergu nechá postavit zámecký taneční sál. Stalo se tak poté, co Václav Vorlíček odmítl točit ve skutečném sále na zámku Moritzburg u Drážďan. Přestože sál svou velikostí vyhovoval, tonul kvůli černým koženým tapetám zdobeným zlatem celý ve tmě. Nabídku vybudovat taneční sál v ateliéru proto tvůrci rádi přijali, zvláště když to znamenalo i o sníý¨žení rozpočtu o cca půl milionu korun. Architekt Oldřich Bosák nakreslil plány, a protože z rozpočtu ještě něco zbylo, Němci přistavěli navíc kuchyň a chodbu na Popelčině statku – další dekoraci, kterou filmaři získali k dobru. Produkce tak báječně vyšla s penězi a Wilkening se nemusel obávat, že mu dělníci budou stávkovat.
Není bez zajímavosti, že scénář zasadil pohádku do letního období a v původní představě Václava Vorlíčka Popelka běhala po rozkvetlých loukách na pozadí zurčících potůčků. Ředitel Wilkening tedy předpokládal, že se nejdříve natočí v berlínském Babelsbergu interiéry a poté se práce na tři čtyři měsíce přeruší, než příroda rozkvete, aby se mohly začít točit exteriéry. Václavu Vorlíčkovi ale vyvstal na mysli obraz jeho oblíbeného vlámského malíře Pietera Brueghela, Zima, s nádhernou zasněženou scenérií a řekl si, že na sněhu by film nemusel vůbec vypadat špatně. Rozhodl se tedy německého ředitele nejrůznějšími argumenty přesvědčit, že se musí v natáčení pokračovat hned. Jakmile se skončí v ateliérech, přejede se na zámek Moritzburg, tam se natočí zimní exteriéry a následně se štáb přemístí do Čech na dotočení zbytku. Scénář se několika poměrně jednoduchými úpravami předělá na zimní prostředí a dodá mu úplně jiné, nečekané kouzlo. Všem to přišlo jako skvělý nápad, a tak okamžitě souhlasili.
Největší kolotoč, kterým znamenalo obsazování herců, se měl však teprve roztočit…
Zdroj: Petr Macek – Václav Vorlíček: Pane, vy jste režisér! (2017)
