Milovníci příběhů francouzského romanopisce, Alexandra Dumase otce, jistě nezaváhají. Ano, je to Hrabě Monte Christo. V této kapitole podrobně vysvětluje paní Villefortové, kterak používat rostlinné jedy, a jeho rady padnou na úrodnou půdu. Učenlivá dáma potom vyvraždí jedem téměř celou vlastní rodinu, jen aby se zmocnila rodinného jmění. Kapitola s názvem, Nauka o jedech, je nádherným příkladem toho, že si autor neváhal podrobně nastudovat vědomosti u odborníků své doby, a pak je geniálně použít ve svém románu. Stejný přístup volil například i Jules Verne, či náš Karel Čapek.
Travičství je velmi starý způsob odstranění člověka. Bylo oblíbené hlavně u žen, protože co si budeme povídat, na brachiální násilí, s rozpáraným břichem a kaluží krve se vůbec netěší. Nebylo by to estetické usmrcení. V naprosté většině to byly jedy rostlinné. Zde příroda už dávno vykonala to, oč se pokoušela a dokázala chemie v modernějších dobách. I zde však existují výjimky. Třeba takový arzenik. Oxid arsenitý, otrušík, lidově utrejch. Od starověku známý jed proti hlodavcům, protože je bez barvy, chuti a zápachu. Věděla to i Maryša, která přidala tuto látku Vávrovi do kávy. Mohla to udělat, protože jed na krysy byl ve mlýně jistě hojně používán. Kávu koupila u Žida, (ve spolku měli zavřeno) snad podvědomě doufala, že se tím vyhne podezření, protože v lidech byl antisemitismus velmi rozšířen. Na otravu strychninem či bobkovou višní neměla dost znalostí. Lady Macbeth z Vinohrad, v podání Květy Fialové, už byla informovanou travičkou, ta likvidovala muže přidáním olova do zubního prášku. Občas se travičství užívá i v současnosti, například oblíbeným jedem je ricin, obsažený v semenech skočce obecného.
Nejdříve si musíme říci, že slovo jed je relativní pojem. Záleží na jeho množství a účelu jeho užití. Třeba takový atropin. Je obsažen v rulíku zlomocném, který si děti občas spletou s borůvkami. Prudký jed, jistě. Pokud se však otrávíte nervově paralytickými látkami, oblíbenými chemickými zbraněmi, poslouží vám injekce atropinu jako látka, která vám zachrání život. Poslouží i herečkám, které v minulosti toužily po velkých zornicích a před vystoupením si kapaly atropin do očí, aby se jim rozšířily. Strychnin, smrtelný jed, obsažený v rostlině kulčiba dávivá, vás zachrání před otravou barbituráty a tak bychom mohli pokračovat. Jed a protijed se poperou mezi sebou a vy to přežijete.
Hrabě Monte Christo se ale v něčem přeci jenom mýlil. Babky kořenářky v naprosté většině zcela nespravedlivě podezříval. Moudré ženy, které jistě neměly univerzitní vzdělání, ale letité zkušenosti. Moudrost se naučit nedá a doba, kdy se k nemocnému volal lékař až ve chvíli, kdy si babka s bylinkami už nevěděla rady, rozhodně ještě není příliš vzdálená. Kořenářka, která ubytuje promrzlou a hladovou Marušku, která má ráda sůl. Kořenářka v Divé Báře. Kořenářka v půvabném filmu Prstýnek, s lektvarem, který má vyléčit neplodnost pana knížete. Je toho mnohem více. Co mi radíte, pane faráři, ptá se mladík s rozseknutou tváří. Právě odmítl nevěstu a otec ho počastoval bičem. Jitrocel, Václave, jitrocel, radí pan farář ve filmu Městečko na dlani.
Tento pátek začíná výstava s názvem Ďáblova zahrádka v Ornamentální zahradě. Je to v botanické zahradě v Praze Tróji, a výstava potrvá do posledního října. Čtyři měsíce. Důvod je zcela jasný. Rostliny nekvetou všechny ve stejné době. I vy uvidíte některé v květu, některé již odkvétající a některé se teprve chystat. Rostliny v této zahradě jsou v něčem jako zbraně. Samy o sobě jsou neškodné, a jen lidé mohou rozhodnout, budou-li léčit nebo zabíjet. Záhony s jedovatými i léčivými rostlinami naleznete v dolní části zahrady, před vinicí svaté Kláry. Pokud si zakoupíte plánek zahrady, jistě je objevíte.
Zdroj: vz
