Galileo se narodil v Pise, v Toskánsku, patnáctého února 1564. Studoval v Pise, ale později přešel na univerzitu v Padově, kde působil jako učitel matematiky, mechaniky a geometrie, a to až do roku 1610. Jeho vědecká kariéra je poznamenána mnoha prvenstvími. Pracoval systematicky, a pokud to bylo uskutečnitelné, okamžitě si svůj nápad ověřoval praktickým pokusem. Tato metoda vědecké práce byla tehdy něčím naprosto neobvyklým. Pisánští měšťané často sledovali s posměšky, či ťukáním na čelo, jeho experimenty se setrvačností. Sledovat předměty, padající z ochozu proslulé věže, pro ně bylo jistě zajímavou podívanou.
Astronomie se změnila ve chvíli, kdy se jistý holandský výrobce brýlí zahleděl na svět přes dvě sklíčka současně. Zřejmě mu tehdy vypadly leknutím z rukou. V míli vzdáleném přístavu jasně spatřil námořníky na palubě plachetnice. Dalekohled spatřil světlo světa a byl vřele uvítán. Hlavně vojáky, pochopitelně.
Ke cti italského astronoma je třeba říci, že byl první, koho napadlo pohlédnout dalekohledem na noční oblohu. Otevřel se před ním celý vesmír. Hory na Měsíci, Jupiterovy satelity, srpek planety Venuše a tisíce a tisíce hvězd. Nemohl se vynadívat. Hlavně však nezapomněl uvažovat a počítat. S mrazením v zádech zjistil, že Koperník má pravdu. Ne Země, ale Slunce je středem světa.
Galileo měl dosti přátel i mezi církevními hodnostáři, tak se velmi brzy osmělil potvrdit Koperníkův systém hlasitě a dokonce o tom i napsat. Přecenil svoje možnosti i vliv svých přátel. Vědění je moc. Tak nějak to říkal. Nicméně katolická církev měla také moc a Galileo ji velmi brzy pocítil na vlastní kůži. Ne, žádné vykopnuté dveře, žádné vláčení po zemi, ani studená žalářní kobka. Zatím to církev zkouší po dobrém. Kdyby to aspoň psal latinsky, pro vzdělané, ale on to píše italsky a my nemůžeme potřebovat, aby si kdejaký otrhanec myslel něco jiného, než to, co mu říkáme my. Galileo nezná kompromisy. K jeho škodě. Kardinál Bellarmino je totiž zatím velmi tolerantní a vstřícný. Země je středem světa, to říká Písmo. Pokud nezvratně prokážeš, že to tak není, navrhnu teologům, aby přepracovali toto biblické tvrzení. Pokud to neumíš dokázat, zůstane Bible zatím beze změny. Kardinál byl opravdu ochoten podřídit svůj názor nezvratnému vědeckému důkazu. Tady byl bohužel kámen úrazu, protože to Galileo prokázat neuměl.
Píše, pozoruje, publikuje a nervozita dogmatických katolických kruhů vzrůstá. Zatouží po plamenech na Náměstí květin. Jak je to s Kristovým vykoupením? Jak je to se spásou, jak je to s věčným zatracením? Země je přeci jenom jedna, žádné tisíce jiných světů. Tisíciletá dogmata se začala kymácet a katolická církev se přestala usmívat. Začala jednat podle osvědčeného scénáře. Nicméně přeci jen usoudila, že nátlak a vyhrůžky postačí a neuchýlila se útrpnému právu. Zlomit sedmdesátiletého starce nebyl velký problém. Galileo byl přinucen odvolat a církev ukázala laskavější tvář. Vyměřila mu tehdy lidský trest doživotního domácího vězení. Galileo zde vědecky pracoval až do své smrti v roce 1642. Bohužel, jen do šuplíku. To už je ale novodobé vyjádření. I u Galilea se vyplnilo doslova to, co v roce 1600 řekl Bruno svým soudcům. Vynášíte nade mnou rozsudek s větším strachem, než s jakým ho já poslouchám.
