Jí se do toho ale moc nechtělo, měla po druhém porodu a bylo nad slunce jasné, že svou krásnou štíhlou postavu nemá zadarmo. Pořád ale nechápala, proč by jí měl někdo za ztloustnutí platit. Vždyť dam s nadváhou je všude kolem jak máku. Vtip však spočíval v tom, že by si ji vyfotili ještě jako superhubenou a krásnou. A pak s těmi dvaceti kily navíc. Ve své reklamě by to pak časově obrátili. To znamená, že k jejím fotkám by napsali, že NEJDŘÍV měla těch dvacet kilo navíc. A PAK by teprve přišla fotka, kde je krásně štíhlá, což by označili za výsledek jejich skvělých produktů na hubnutí.
Přímočará podlost jejich plánu ji zaskočila natolik, že jen zalapala po dechu. Až když se trošku vzpamatovala, dokázala jim na jejich nabídku odepsat jen krátký e-mail ve znění: „Že se nestydíte!“ A co že jí ona firma odepsala? Přesně v intencích jejich primitivního myšlení. „Tak dobře, tak Vám za to dáme 150 tisíc.“
Je to podle vás normální? A co mají asi ti lidé v hlavě místo mozku?
Zdroj: autorský článek