Tolik diskutovaný maršál Koněv dělal jen svou práci. Sloužil své vlasti, Sovětskému svazu

28.12.2019
Václav Pavlík
Další fotky

Prostě se to tak sešlo, a to hlavně proto, že maršál Sovětského svazu Ivan Stěpanovič Koněv se narodil v době, která mu umožnila být během těchto událostí kariérně dostatečně vysoko, aby se mohl daných příležitostí chopit – 28. prosince 1897. Pocházel ze skromných poměrů rolnické rodiny žijící ve vesnici Lodějno, kde v roce 1906 absolvoval farní školu a potom roku 1912 školu v sousední vesnici.

Od 15 let pracoval jako sezónní dělník v lese. Během první světové války byl v osmnácti letech odveden k dělostřelectvu. Po vypuknutí říjnové revoluce vstoupil do bolševické strany a bojoval v občanské válce. V Rudé armádě působil jako komisař divize, pak byl jmenován velitelem divize, dále velitelem 2. armády a v předvečer druhé světové války velel Zabajkalskému vojenskému okruhu.

Ze základních životopisných faktů připomeňme, že I. S. Koněv byl dvakrát ženatý a měl tři děti. Dcera Natalja Koněvová je profesorkou Vojenské univerzity Ministerstva obrany Ruské federace. V soukromí byl asketický, tvrdý ke svému okolí, podřízeným i rodině a nelítostný ke svým vojenským nepřátelům. Podle potomků byl sice tvrdý, ale spravedlivý. Americká svědectví navíc uvádějí i jeho smysl pro humor. Věnoval se myslivosti a relaxoval při lovu ryb na tzv. dírkách, tj. u otvorů proražených na ledu. Zemřel na rakovinu 21. května 1973 a je pochován u Kremelské zdi v Moskvě. Získal řadu ocenění a vyznamenání, k těm nejcennějším patří dva tituly Hrdiny SSSR.

NÁZORY: Proč musí Koněv pryč

Tři méně známé kapitol z jeho života

Rok 1941

Bylo třeba „přeladit“ myšlení sovětských lidí v tom smyslu, že tolik vyhlašovaná mírová politika SSSR se změnila na přípravu útočné války, které se Sovětský svaz nevyhne. Koněv byl v té době velitelem 19. armády a dostal rozkaz připravit vojska k útoku na západ přes Polsko. Stalin nevěřil zprávám, které dostával z různých zdrojů, že se Německo chystá napadnout Sovětský svaz a byl přesvědčen, že v roce 1941 k útoku nedojde. Nevěřil, že se Hitler odváží bojovat na dvou frontách. Přesto nařídil soustředit sovětská vojska na západních hranicích SSSR a plánoval zahájení preventivního útoku proti Německu po 10. červenci 1941. Ale Hitler Stalina předběhl a napadl Sovětský svaz zhruba o tři týdny dříve – 22. června. Tragédií pro Rudou armádu bylo to, že neměla připravené plány obrany, ale jen útoku. Sovětské vojsko se proto nedovedlo německému náporu účinně bránit a ustupovalo do hloubi Ruska až k Leningradu, Moskvě a Stalingradu. To bylo samozřejmě pro všechny vojáky a velitele včetně Koněva velmi deprimující.

Osvoboditel před nacisty, nebo masový vrah? Socha maršála Koněva vyvolala ostré spory

Rok 1955

V té době se po Stalinově smrti v roce 1953 sovětská zahraniční politika mění ze stalinské agresivní na spíše obrannou, i když hlavně proto, že nový poválečný poměr sil mezi Západem (USA a NATO) a Východem (SSSR) nebyl pro Sověty příznivý. Hlavním „architektem“ sovětské tzv. mírové politiky se stal nový představitel SSSR Nikita Chruščov, který zvítězil v bezohledném souboji Stalinových nástupců o moc ve státě. Hlavním nástrojem studené války se stále více stávala propaganda, zvláště pak proti zbrojení, která měla na Západě velkou odezvu. Na podněcování a organizování protestů proti atomovému zbrojení, americkým raketám apod. spolu s financováním komunistických stran v kapitalistických zemích vyčleňoval SSSR stovky milionů dolarů ročně. Odpovědí na vstup Německé spolkové republiky (NSR) do NATO 5. května 1955 bylo ještě v květnu téhož roku založení vojenskopolitické organizace Varšavská smlouva (SSSR, Polsko, NDR, Československo, Rumunsko, Maďarsko, Bulharsko a Albánie). Vznikly tak spojené ozbrojené síly Varšavské smlouvy, jejichž velitelem se stal právě maršál Sovětského svazu I. S. Koněv.

Pomník Koněva někdo posprejoval rudými nápisy. Připomněl rozpínavé tendence Sovětského svazu i rok 1968

Rok 1956

Kapitola, která je v poslední době maršálu Koněvovi vyčítána nejvíce. Po povstání ve východním Německu (1953) a povstání dělníků v Poznani (1956) vypukla 23. října 1956 v Maďarsku revoluce, což byl v pořadí třetí násilně potlačený konflikt lidu okupační mocností, neboť Sověti měli v těchto zemích rozmístěné svoje vojenské jednotky. Původně poklidná maďarská demonstrace solidarity s Polskem přerostla ve spontánní výbuch odporu obyvatelstva proti komunistickému režimu. Lidé svrhli 25 metrů vysokou Stalinovu sochu, z maďarských vlajek vystřihovali státní znak s rudou hvězdou, který roku 1949 nahradil královský erb, a dožadovali se odchodu sovětských vojsk ze země. 31. října, po oznámení, že Maďarsko vystupuje z Varšavské smlouvy a stává se neutrálním státem, Chruščov dostal strach, že bude následovat dominový efekt a rozsype se celé, čistě jen vojenskou silou slepené socialistické společenství. A tak 4. listopadu sovětská armáda pod velením maršála Koněva zahájila překročením sovětsko-maďarských hranic operaci „Vichr“.

FOTO: Maršál I. S. Koněv

Maršál I. S. Koněv - Ivan Stěpanovič Koněv (1897 – 1973) – wikipedieMaršál I. S. Koněv - 1941 – Generál Koněv a maršál Žukov (1943) – wikimedia.commonsMaršál I. S. Koněv - 1941 – Generál Koněv a maršál Žukov (bitva u Kurska) – wikimedia.commonsMaršál I. S. Koněv - 1941 – Generálplukovník Koněv – wikimedia.commonsMaršál I. S. Koněv - 1941 – Koněv a osvoboditel Ostravy Andrej Jeremenko na Pražském hradě při slavnostním předání řádu Bílého lva a vojáci čs. armády na čestné stráži, 6. června 1945 – wikipedie
Další fotky
Maršál I. S. Koněv - 1955 – Unie míru a socialismu – Varšavská smlouva – wikipedieMaršál I. S. Koněv - 1955 – Země Varšavské smlouvy – wikipediaMaršál I. S. Koněv - Berlin, Tagung Warschauer Pakt, GruppenfotoMaršál I. S. Koněv - 1956 – Budova Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Dva opuštěné sovětské tanky (ISU-152 a za ním T-34-85) v Budapešti – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Maďarská vlajka s vystřiženým znakem – wikipedieMaršál I. S. Koněv - 1956 – Maďarská vlajka umístěná na zbytku Stalinova pomníku – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Pochod na podporu Maďarska v Nizozemí (5. listopad 1956) – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Protestní pochod 25. října – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Revoluční maďarská vlajka s vystřiženým státním znakem – wikipedieMaršál I. S. Koněv - 1956 – Rusové jděte domů – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Sovětské tanky T-54 v Budapešti – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Sovětský hořící obrněný transportér v budapešťských ulicích – wikipedia – kopieMaršál I. S. Koněv - 1956 – Státní vlajka Maďarska v letech 1949 – 1956 – wikipedieMaršál I. S. Koněv - 1956 – Suť a budovy poškozené střelbou v Budapešti – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Tělo popraveného člena strany před Ústředním výborem Komunistické strany – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Vítání jednotek maďarské armády, která se přidala k protestujícím – wikipediaMaršál I. S. Koněv - 1956 – Vlajka s vystřiženým státním znakem – wikipedieMaršál I. S. Koněv - 1956 – Zničený sovětský tank T-34-85 – wikipedieMaršál I. S. Koněv - Ivan Koněv s rodinou – wikipedieMaršál I. S. Koněv - Rybolov na dírce – wikipedieMaršál I. S. Koněv - 1941 – Koněv na portrétu pořízeném během války – wikipedie

Sověti nasadili na potlačení povstání 31 550 vojáků a 1 130 tanků a neobešlo se to beze ztrát. Oficiální verze mluví o 2 652 mrtvých a 19 226 těžce zraněných maďarských občanech, podle některých historiků se však počet obětí povstání odhaduje až na statisíce. Na sovětské straně padlo 722 vojáků a 1 251 jich bylo zraněno. V Československu byla provedena částečná mobilizace. Armáda byla rozmístěna a připravena k boji v oblasti kolem Seredu na Slovensku, k jejímu nasazení do akce naštěstí nedošlo.

 



Nepřehlédněte