Vánoce voní. Každému jinak a všem stejně. Mnohokrát čpěly spáleným střelným prachem, mimořádnou porcí z polní kuchyně a při špetce štěstí i dopisem od těch, kteří vzpomínali. Někde to platí dodnes, Země není až tak malá planeta.
V české kotlině nám voní smažený kapr, nebo vanilka v cukroví. Že je to konzumní přístup? Jistě, jak jinak. Každý má rád dobré jídlo a Vánoce jsou i symbolem dobrého jídla. Duchovno a hlad se nemají rádi. Prázdné břicho škodí filozofii. Zlaté prasátko uvidí málokdo. Ani ten, jehož narození slavíme, se neodříkal světských radostí. Změnit vodu ve víno může jen člověk, který má radost ze života.
Opusťme nyní kuchyni a představme si trochu jiné vůně, které také nesmí chybět. Vánoční františek a purpura. Tradice pálení františků je stará asi tři století, a do vnitrozemí se zřejmě rozšířila z česko-německého pohraničí. Zřejmě však jde o zvyk mnohem starší. Sahá na počátek třináctého století, k svatému Františku z Assisi, který k vánočnímu času připojil i stavění betlémů. Jde tedy o zvyk starý více než osm století.
Františky známe je jako malé, černé kousky hmoty, kuželovitého tvaru. Vyrábějí se z dřevěného uhlí, většinou získaného z lipového dřeva a pryskyřice z kadidlovníku pravého. Známá vůně kostelů s vánoční výzdobou. Vykuřování příbytků je velmi starý zvyk, dokonce i jedním z darů od Tří králů bylo kadidlo.
Tiše a ochotně purpura na plotně voní. Každý zná jistě text této milé vánoční písně. Purpura je druhým zdrojem vůně, která patří k vánočním svátkům. Purpuru nepálíme na přímém ohni. Dříve se sypala na rozpálené tály kamen, dnes je dobré použít litinovou podložku. Purpura je směs několika desítek druhů koření a jiných ingrediencí. Jenom namátkou, hřebíček, skořice, muškátový oříšek, máta, levandule, meduňka, mateřídouška…
S vůněmi je to jako s jídlem. Polévku jíme zvlášť, hlavní chod také, moučník jakbysmet. Nikoho jistě nenapadne všechno smíchat na jednu hromadu. I vůně musíme rozlišovat. Připálená strouhanka a purpura, vánoční atmosféru jistě nevyvolá. I vůně si musíme vychutnat. Začal jsem s nostalgií, proč s ní tedy neskončit, že? Děti už spí, s hračkou v sevřené dlani, a s blaženým úsměvem na rtech. Můžeme zapálit františek, nebo provonět byt purpurou a u horkého punče vzpomínat na vlastní dětství.
