Treblinku přežila jen hrst uprchlých zajatců. Peklo na Zemi popsal Čech Richard Glazar

2.10.2022
Simona Knotková
Další fotky

Vyhlazovací tábor Treblinka fungoval od července 1942 do října 1943. Za relativně krátkou dobu stačil usmrtit 700 až 900 tisíc lidí. Některé zdroje mluví dokonce o milionu. Smrt měla být konečnou stanicí také pro více než 800 členů takzvaného arbeitskommanda, které se staralo o chod tábora, třídění věcí po obětech a zamazávání důkazů. Po povstání v srpnu 1943 se některým z nich podařilo utéct. Jedním z nich byl také Čech Richard Glazar.

Richard Glazar se narodil 29. listopadu 1920 v Praze do židovské rodiny. Po studiu na gymnáziu se přihlásil na univerzitu, školu však musel kvůli nacistické okupaci přerušit. Poté co pracoval dva roky v zemědělství, se v září 1942 dostal do Terezína. Zde pobyl ale jenom krátce. Už o měsíc později mířil přecpaným vlakem do neznámého ghetta na východě. Cedule u nádražního domu hlásala název Treblinka. Tisíc lidí v transportu netušilo, že je už jenom hodiny dělí od smrti v plynové komoře…

K soudu míří bývalá sekretářka velitele koncentračního tábora. O plynových komorách prý nic nevěděla

Glazar patřil mezi hrstku těch, kteří nešli hned na smrt a byli vybráni do pracovního komanda. Dvaadvacetiletý mladík byl poslán do Tábora I jako třídič věcí po zplynovaných osobách.

„Dusivý zápach těl, dřeva a písku, z něhož sálá vlhké teplo. Po těle mě začíná bodat a pálit tisíce jehel – písek musí být plný blech. Vzdechy, nářky, najednou odněkud heknutí, zařvání přeskočí do pláče, teď jako když někoho mlátí, perou se s ním, nadávají mu a prosí ho a chlácholí. Je to Karlova ruka, co mě nahmatala: ‚To vypadá, že se tam někdo věšel…‘ Po chvíli se všechno zklidní do vzdychavého dýchání. Pak z něho začne stoupat a odvíjet se zpěvavé lkaní a slova. (…) Tak teď už to někdy musí přestat, ten nesmysl. Skončí to a já půjdu domů. Přece v tom doopravdy nejsem – já v tom nejsem… Jak jsem se vůbec do toho dostal?“ (z knihy Treblinka, slovo jak z dětské říkanky)

Také Glazar měl být později popraven, aby nikdy nevydal o existenci tábora svědectví. Z pracovníků se ale později staly zavedené jednotky a esesáci jejich řady až na výjimky neměnili a ponechávali si je. I tak velkou část zajatců kosily nemoci v čele s tyfem.

Chvíle transportů střídaly měsíce, kdy žádné vlaky nepřijížděly. Glazar se v jednom takovém období dostal společně s kamarádem Karlem Ungerem do skupiny kamuflující tábor z venku. Díky tomu se dostal do výhodnější pozice a po povstání, které se uskutečnilo v srpnu 1943, se mu podařilo i s Ungerem utéct.

Nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto

Dvojice se schovala v bažinách, kde přečkala den. V noci se vypravila na zpáteční pochod do Československa. První si spletla cestu a vydala se opačným směrem, což ji možná i zachránilo. Na straně, kterou se muži chtěli původně vydat, řádily hlídky, které takřka všechny ze tří stovek uprchlíků chytily a popravily. Glazar a Unger chodili po nocích a přes dny spali v úkrytech. Nejednou jim radou či jídlem pomohli Poláci. Po týdnech putování se dostali do rukou polské policie.

Pod falešnými identitami Rudolf Masárek a Vladimír Fryšák vystupovali jako členové pracovní skupiny, která byla napadená partyzány. Poláci jejich historce naštěstí uvěřili a po několika dalších týdnech a výsleších je nakonec poslali na práci do Německa. Stačilo přitom málo a muži mohli být poslaní na druhou cestu, do Osvětimi, kam se posílali zločinci. V té době nevěděli, že se za názvem skrývá podobné zařízení, jakým byla Treblinka…

Nádraží, kde probíhaly transporty Židů do Osvětimi. Prohlédněte si hrůzu, která je cítit i z fotografií…

V Německu Glazar a Unger pracovali až do konce války v továrně Heinricha Lanze v Mannheimu. V březnu 1945 město osvobodili Američané a dva uprchlíci se konečně mohli svěřit se svým zážitkem některé z autorit. Po válce se Glazar vrátil do Prahy, kde se znovu setkal se svou matkou Olgou, která si prošla Osvětimí i Bergen-Belsenem. Později založil rodinu a po sovětské okupaci emigroval do Švýcarska. V 60. letech vystoupil na procesu s bývalými dozorci Treblinky, kde svědčil například proti Kurtu Franzovi či Franzi Stanglovi. Trestního řízení se dožilo 54 bývalých zajatců ze 67 přeživších.

„Při všech výsleších jsem s napětím a obavou očekával jeden výstup. K mému velikému uspokojení a zadostiučinění k němu nedošlo. Žádný z nich nevstal, nesrazil po vojensku podpatky, neupřel oči přímo před sebe a neprohlásil: ‚Ano, učinil jsem to z přesvědčení a i dnes zde za tím stojím!‘ Žádný.“ (z knihy Treblinka, slovo jak z dětské říkanky)

Žena, která přežila Osvětim, přivítala 35. pravnouče. Děti jsou ta nejlepší pomsta nacistům, říká

Bezprostředně po konci války se Glazar pustil do sepisování pamětí. Autobiografie Treblinka, slovo jak z dětské říkanky, živě popisující všechny hrůzy, kterými si autor prošel, vyšla však kvůli minulému režimu až v roce 1992. O své zkušenosti se Glazar také rozpovídal v devítihodinovém dokumentu režiséra Claudea Lanzmanna Šoa (1985).

Svůj život Richard Glazar ukončil dobrovolně 20. prosince 1997. Krátce po smrti své manželky Zdeny skočil z okna.

FOTO: Treblinka

Treblinka - OLYMPUS DIGITAL CAMERATreblinka - Bulgaria_deporting_the_Macedonian_JewsTreblinka - 1024px-Jędrzejów._Pierwszy_transport_Żydów_z_getta_do_niemieckiego_obozu_zagłady_w_Treblince_16.IX.1942Treblinka - 1024px-Treblinka_railway_siding_1945Treblinka - Mass_grave_Treblinka_death_camp_1943
Další fotky
Treblinka - Treblinka_-_Bredow_Mentz_Möller_HirtreiterTreblinka - Treblinka_uprising_(Ząbecki_1943)Treblinka - Treblinka_death_camp_summer_1945_03Treblinka - 1024px-Treblinka._Droga_do_bramy_na_teren_obozu


Nepřehlédněte