Lenka
Na senior linku zavolala kvůli mamince. Má o ni strach. Trpí již několik let Alzheimerovou chorobou a bydlí se svým manželem, který ji fyzicky i psychicky týrá. Dělal to tak vždycky, co Lenka pamatuje, už od dětství. Otec hodně pil a poté byl agresivní. Teď už tolik sil nemá, tak už jí hlavně jen nadává. Ten den, co Lenka zavolala, jí opět sprostě nadával, a dokonce jí uhodil.
Hlas na druhé straně sluchátka se zajímá, jak matka na otcovo chování reagovala ještě v době, kdy byla zdravá. Podle Lenky vždy podlehla otcovým slibům. A navíc se ho bála jako každý v rodině. Otec s ní manipuloval, vyhrožoval jí a zastrašoval.
Jde o domácí násilí, takže poradkyně jí vysvětluje, že i když je agresor její otec a je to již senior, nemá právo se k mamince takto chovat. Domácí násilí je trestný čin, a proto ho může Lenka nahlásit policii nebo státnímu zastupitelství.
Přestože k násilí dochází už dlouhé roky, Lenka zatím žádné kroky k nápravě situace nepodnikla. Myslí si totiž, že podobné věci se těžko dokazují a navíc na to nemá moc času, protože bydlí v jiném městě než rodiče, má malé děti a práci. Už mamince podala přihlášku do domova se zvláštním režimem, ale než se tam uvolní místo, tak to nějakou chvíli potrvá.
Poradkyně jí proto navrhla, ať zkusí následující kroky: 1. ať osloví městskou část, která by jí mohla pomoci zařídit vhodné bydlení, 2. ať umístí maminku do odlehčovacího centra a 3. ať mamince zařídí tísňovou péči, aby mohla v případě nebezpečí zmáčknout tlačítko na ruce nebo na telefonu a tím si přivolat pomoc.
Také jí poradila, ať maminku, pokud si všimne nějakého zranění nebo podlitin, odveze k lékaři, aby měly důkazy o násilí zaprotokolovány. A příště, až manžel znovu začne její matku bít, ať zavolá na linku 112 a nezapomene jim sdělit, že to není poprvé a že maminka trpí Alzheimerem. Rovněž ji informovala o institutu vykázání, kdy se násilník musí ze společného bytu vzdálit.
Petr
Petra terorizuje vlastní syn, se kterým bydlí a kterého živí, protože nikde nepracuje. Po pár slovech se rozpláče a poradkyně z tísňové linky ho nechá vyplakat. Když se uklidní, pokračuje. Syn je prý před všemi ostatními hodný, ale na něj je zlý, ničí mu věci a křičí. Nikdo mu to však nevěří. Petr už kvůli tomu začal chodit na terapii, kde mu poradili, aby syna vyhodil. Jenže on se ho bojí. Syn je násilný už od malička, postupně se to ale zhoršuje.
Teď mu několikrát do týdne nadává, křičína něj za každou maličkost a občas mu i zničí nějakou věc. Na fyzické násilí ještě nikdy nedošlo a Petr věří, že tak daleko by syn nezašel. Snaží se mu pomáhat a chce, aby se osamostatnil, ale syn se odstěhovat nechce, protože na to nemá peníze. Už byli společně i na rodinné terapii a tam došli k závěru, že syn se musí postavit na vlastní nohy.
Během vyprávění Petr zaváhá. Možná, že synovo chování je v pořádku? Poradkyně ho ale ubezpečuje, že takto by se k němu nikdo chovat neměl. Petr se opět rozpláče, cítí se bezmocný. Nejlepší by podle něj bylo, kdyby na sobě syn začal pracovat. Jenže to chtěl Petr po synovi již několikrát a nikam to nevedlo.
Syn totiž teď nemá žádný důvod se měnit. Na agresora platí jen léčba šokem, kterým by mohlo být například vyhození z bytu. Petr se ale bojí, že se mu syn začne mstít. Že mu začne ničit věci, na kterých mu záleží, třeba zahradu.
Poradkyně chápe, že Petr sice ví, co by měl udělat, ale ještě na to není připravený. Alespoň něco ale udělat chce. Možná by si mohl pořídit důkazy o týrání? Paní z druhé strany telefonu mu radí, ať se domluví se sousedy, aby v případě, že uslyší hádku, volali policii.
Petr se však před nimi stydí. Možná by je mohl požádat o pomoc dopisem? Nakonec společně vymyslí, že si nahraje případnou další hádku na diktafon, aby měl důkaz pro policii, pokud to bude pořeba.
Alena
Alena prochází chemoterapií, léčí si rakovinu. Po každé dávce léčby je vždy velice vysílená. Když se vrátila domů po té poslední, začal na ni manžel křičet a nadávat jí, že doma nic nedělá. Nebylo to poprvé. Křičí na ni kvůli maličkostem, už ji několikrát uhodil a ona si už neví rady.
Kdyby mohla, odstěhovala by se a rozvedla, ale nemá na to peníze. A ani nemá nikoho blízkého, ke komu by se mohla odstěhovat. Alena si říká, jestli si za to opravdu nemůže sama, protože se doma skutečně málo snaží. Navíc o sobě mluví jako odporné bytosti. Po chemoterapii nemá žádné vlasy a občas je tak unavená, že si doma nevezme ani paruku.
Nejvíce teď ale Alenu trápí, že jí manžel vyhrožuje, že jí nechá zavřít do ústavu a zbaví svéprávnosti. Manžel má prý kontakty na důležitých místech, a proto má strach, že to opravdu udělá.
Kromě psychické podpory jí poradkyně vysvětlila, jak probíhá proces omezování svéprávnosti a nabídla jí pomoc v právní poradně ŽIVOT 90. Dále s Alenou prošla a připravila bezpečnostní plán: 1. O problému řekne sousedce, ke které by mohla případně utéct. 2. Sbalí si pohotovostní tašku, 3. Najde si v bytě bezpečné místo (kde se může zamknout). 4. Schová si někam náhradní telefon. 5. Bude u sebe mít pořád klíče a telefon. 7. V případě potřeby vytočí číslo Senior telefonu a řekne domluvené heslo, na zakladě kterého poradkyně upozorní policii.
Václav
Václava zbil vlastní vnuk. A nebylo to poprvé. Již dříve byl s následky zranění dokonce v nemocnici, ale nikdy to nenahlásil. Až tentokrát se odhodlal k tomu, že vymění zámky, ale vnuk zavolal policii a ta se odmítla případem blíže zabývat. Řekla, že když má vnuk u Václava trvalé bydliště, musí mu povolit vstup do domu a že si to mají vyříkat.
Václavův vnuk je problémový již od dětství, on i jeho partnerky měli problémy se zákonem a Václav se kvůli němu zadlužil. Z celé situace je dlouhodobě zoufalý, už se pokusil i o sebevraždu. Jenomže má vnuka stejně pořád rád a ví, že až se situace uklidní, zase mu odpustí.
Poradkyně Václavovi vysvětlila, že jde o domácí násilí, i jak má postupovat, aby mu příště policie pomohla. Také ho seznámila s institutem vykázání, který se dá použít i tehdy, když má agresor i své oběti trvalé bydliště, a poskytla mu kontakty na další organizace zabývající se domácím násilím, například Bílý kruh bezpečí.
Také mu řekla, co dělat při příštím útoku, a poradila mu, ať má u sebe klíče i telefon, ať se co nejrychleji dostane z bytu ven a zavolá na Senior telefon, případně rovnou na policii. Rovněž by měl sbírat důkazy o fyzickém násilí ze strany vnuka, aby policie příště situaci vyhodnotila jako domácí násilí.
