Viděli jste také někdy Staroměstský orloj? Ne, to není naivní otázka. Nyní nemyslím horký, letní den, s davy turistů. Vidět, ještě neznamená vnímat a prožít. Šest století shlíží na historii města. Ví mnoho, a pamatuje si mnoho. Magická struna, genius loci, je však velmi tichá, a v přívalu dojmů jasného, hlučného dne, nemá šanci vám cokoliv sdělit.
Vánoční čas ale všechno změní, pokud mu vyjdete vstříc. Je to zvláštní, ale i orloj a vánoce patří k sobě. Nejen na zasněžených pohlednicích, kterých je nyní všude plno. Už více než šest století ukrajují tyto hodiny čas z věčnosti. Magie času a vánoc. Jejich tvůrci byli kněz i astronom. Využili své znalosti dokonale. Kalendář, pohyb hvězd a počítání času od narození Božího dítěte. I letos přidají jeden rok.
Znáte to jistě dobře. Každý rok, pár minut před půlnocí, pokud se díváte na televizi. Ozubená kola, známý zvuk hodinového stroje a pak bouchající láhve s vínem u stolu, a bouchající petardy venku. Pokud to není obráceně, je všechno v pořádku.
Staroměstský orloj oficiálně existuje od 9. 10. 1410. Je to první a nejstarší písemný záznam. Jeho autorem není a nikdy nebyl mistr Hanuš, kterého pak konšelé nechali oslepit, aby podobné dílo nevytvořil i jinde. Na Jiráska musíme hledět shovívavě. Vyprávěl sice barvitě, ale literatura faktu to není.
Byli dva. Dva dokonalí profesionálové ve svém oboru. Královský hodinář, Mikuláš z Kadaně, který orloj vyrobil a kněz, astronom, matematik a lékař Jan Šindel, který byl jeho duchovním otcem. Rektor Karlovy univerzity a osobní lékař dvou králů, kteří se nesmazatelně zapsali do české historie. Nejdříve Václav IV. a později i Zikmund. V bouřlivých časech husitských patřil k lidem, kteří přílišnou horlivostí k nové době nevynikali. Byl nepochybně opravdu výborný lékař, když mu král Václav přiznal část daní, které platilo město Čáslav. Později, jako kanovník Svatovítské kapituly, musel dokonce utéci před fanatickými husity do Olomouce. Bouřlivé časy přežil, jako městský lékař v Norimberku, a později na dvoře krále Zikmunda. Dožil se požehnaného věku osmdesáti let.
Jeho astronomické tabulky používal o necelé dvě století později i Tycho Brahe, takže Šindelova odbornost je mimo jakoukoliv pochybnost. Celý stroj pohání závaží o hmotnosti 80 kg. My, kteří jsme zvyklí často počítat čas na minuty, bychom až do roku 1866 nebyli příliš spokojeni. Rozdíl v přesnosti byl často až čtvrt hodiny v průběhu jednoho dne.
Není to však dáno nedbalou prací Mikuláše z Kadaně. Hodinový stroj byl vyroben s maximální přesností své doby a čas, jako hodnota obchodní bude objeven až s počátky kapitalismu.
Od roku 1866 je hlavní stroj spouštěn přesnějším chronometrem a je jím řízen do dnešních dnů. Nemusíte se bát se jím řídit. Mechanismus, který funguje už šest století, zvýšil svoji přesnost na rozdíl několika vteřin týdně. Třicet generací lidí se řídilo jeho ciferníkem. Naše vnoučata pokládají dobu bez mobilního telefonu div ne za pravěk. Věci stárnou neuvěřitelnou rychlostí. To, co je moderní dnes, bude za rok důvodem k ostudě mezi vrstevníky. Staroměstský orloj na to vše může hledět jen s úsměvem.
