Čapek přinesl na jeviště avantgardní vítr
Jeho nezaměnitelné scénické obrazy se staly významnou součástí činoherních, baletních i operních představení.
Když se v roce 1921 šéfem činohry pražského Národního divadla stal Karel Hugo Hilar, přišla s ním vlna avantgardních výtvarníků. Realistické jevištní výpravy Josefa Weniga vystřídaly moderní výtvarné styly prezentované malíři, jakými byli Václav Špála, Vlastislav Hofman, Bedřich Feuerstein nebo Josef Čapek. Ten v Národním divadle vypravil do roku 1938 pětatřicet inscenací. Připočítáme-li jeho práce v Brně, dohromady se podílel na 58 inscenacích.
Často používal jasné, zářivé barvy, jeho scény jsou naplněny vlídným humorem, nadsázkou, ironií a charakteristickou poetikou.
Než přišel do Prahy, pracoval v úpické textilce
Josef Čapek, narozený roku 1887 v Hronově, vystudoval německou tkalcovskou školu ve Vrchlabí. Roku 1904 odešel natrvalo do Prahy, kam se později přestěhovala celá rodina. V letech 1904 – 1910 studoval malbu a kresbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, věnoval se literatuře, novinařině a malbě. Začínal jako redaktor Národních listů, v letech 1921 – 1939 byl redaktorem a výtvarným kritikem Lidových novin.
Malíř měl špatný zrak, to ho ale zachránilo před světovou válkou
V malířské tvorbě vyšel z francouzské malby doby pocézannovské, záhy podlehl kubismu, osobitou malířskou zkratku nalezl v obrazech se sociální a městskou tematikou, věnoval se též krajině a dětským motivům, tvořil vrcholně dramatická díla (Oheň) a politické karikatury pro noviny.
Osobitě působil v oboru knižního výtvarnictví svými obálkami a ilustracemi.
Psal pohádky pro děti (Povídání o pejskovi a kočičce), prózu (Stín kapradiny, Kulhavý poutník) a společně s bratrem Karlem Čapkem divadelní hry (Ze života hmyzu).
Pražský místopis Josefa Čapka
V květnu 1919 se Josef Čapek po devítileté známosti oženil se svou s Jarmilou Pospíšilovou (1889 -1962). Sňatek se konal 3. května 1919 v kostele sv. Ludmily na Vinohradech. V té době bydleli jak novomanželé, tak bratr Karlem v bytě rodičů v pražské Říční ulici 11. Když se jim narodila jediná dcera Alena (1923-1971), přestěhovali se k matce Jarmily, Zdence Pospíšilové, na dnešní Náměstí Míru na Vinohradech. V letech 1923–24 pak postavil architekt Ladislav Machoň pro bratry Čapkovy na východní hraně vinohradské kolonie Spolku žurnalistů rozsáhlou dvojvilu v dnešní ulici Bratří Čapků 28-30.
Krutý konec – neví se kdy zemřel, ani kde má hrob
Vzhledem k tomu, že se intenzivně angažoval v protifašistickém zápase, byl již 1. září 1939 zatčen a uvězněn v koncentračním táboře v Dachau a pak v Buchenwaldu. Byl přidělen do malířské a písmomalířské dílny, kde maloval rodokmeny členů SS (podobně jako Emil Filla). V červnu 1942 byl převezen do Sachsenhausenu, kde znovu pracoval v malířské dílně. Psal a překládal poezii a kreslil drobné črty tužkou. V únoru 1945 byl převezen do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu v Dolním Sasku, kde následně vypukla epidemie tyfu. Podle všeho mu Josef Čapek podlehl krátce před osvobozením tábora. Datum jeho smrti ani jeho skutečný hrob neznáme, jeho symbolický hrob se nachází na Vyšehradském hřbitově v Praze po boku bratra Karla.
