Michal Horáček před promítnutím filmu uvedl, že už ho vidět nechce, stačilo mu prý jednou. Tvůrcům dal „biankošek“, aby dokument natočili jak chtějí, on viděl až hotové dílo. Sám by prý vyzdvihl jiné věci, ale je rád, že Kvapil s Procházkou to udělali po svém. Z 500 natočených hodin tak vznikl 72minutový snímek, který určitě stojí za vidění, a to bez ohledu na to, jaký má kdo politický názor a kterého z kandidátů favorizoval.
Na filmu je cenné, že se nesnaží zalévat kampaň sluncem, třeba porady Horáčkova týmu ukazuje velmi otevřeně, nechybí ani expresivnější výrazy, ani různé nálady prezidentského kandidáta. Kvapil průběh kampaně komentuje, nechybí ani sebereflexe, třeba v tom, že Miloši Zemanovi, vůči kterému se Horáček i další vymezovali, pomohlo, že byl komentován a kritizován každý jeho výrok. Horáček vsadil na tým mladých kreativních lidí s jasným politickým názorem, neopřel se o šíbry.
Nejen vymezování se vůči Zemanovi
Tým se v průběhu filmu dohadoval na strategii, spolu s Horáčkem dával dohromady prohlášení, na co se zaměřit, v průběhu kampaně dospěl k názoru, že nestačí jen vymezovat se vůči Zemanovi, ale i přicházet s něčím pozitivním. Na Horáčkovi byla cítit určitá hořkost, když začal být pro druhé kolo favorizován Jiří Drahoš a Horáčkovi nebylo kupříkladu umožněno promluvit na akci k 17. listopadu. Hořkost ale nebyla až tak obrovská, aby mu bránila jet ho neprodleně po vyhlášení prvního kola veřejně a bez frustrace z prohry podpořit. Už před výsledky prvního kola Horáček řekl, že prožil tak intenzivní období, že ať to dopadne jakkoli, neprohrál.
Film ukazuje i televizní debaty s Jaromírem Soukupem a „tábory“ kandidátů, zajímavé je sledovat reakce některých Zemanových příznivců, kteří se ve filmu opakovaně objeví. Ukazuje i výborné vztahy s Markem Hilšerem, kterému Horáčkův tým sbíral podpisy.
Dokument si nehraje na „vyvážený“ a tak je k němu třeba přistupovat – je jasné, z jakých pozic promlouvá. Koho zajímá politika, nebude se nudit. Stejně jako ten, kdo „jen“ prožíval prezidentskou volbu. Zajímavé je třeba sledovat, jak se Horáček rozhodne v momentě, kdy má domluvenou besedu v Plzni, ale pro podchycení jeho cílové skupiny by bylo strategičtější být v tu dobu v Poslanecké sněmovně. Rozhodl se pro Plzeň, aby nezklamal příznivce, což vzbudilo emoce v jeho týmu.
Krok zralého člověka
Příjemným zpestřením filmu jsou písničky s Horáčkovými texty, které jsou přiřazovány k jednotlivým událostem. Na otázku, zda někdy Horáček chtěl vypnout kameru a nenatáčet, Kvapil odpověděl: „Nikdy mě o to nepožádal. Jednou by to však zřejmě uvítal. Bylo to těsně před koncem prvního kola – ne kvůli situaci samotné, ale kvůli únavě. Michal Horáček nastavil transparentností kampaně laťku, kterou lidé zcela jistě docení. V kampani má být veřejné nejen financování, ale i myšlení. Dát někomu „biankošek“ na natáčení je krok opravdu zralého člověka, který nepotřebuje nic skrývat. Navíc, vzhledem k tomu, že jsem točil i na notebook nebo mobil, mnohdy o natáčení vůbec nevěděl…“.
