Bývalý ministr zahraničí a současný ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) se před časem pořádně pustil do Vietnamské socialistické republiky (VSR). „Vietnam je organizovaný zločin a stalo se z něj bezpečnostní riziko prvního řádu,“ uvedl doslova. Ihned se ozvali diplomaté VSR a žádali vysvětlení. Naše diplomacie obratem odpověděla, že názor Zaorálka nereprezentuje oficiální postoj České republiky vůči VSR. Avšak Zaorálkova slova potvrdil v těchto dnech Našemu REGIONu vysoký důstojník Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), kpt. J. Š. K němu se přidal pro Náš REGION dne 13. srpna 2020 i brig. gen. Jakub Frydrych, ředitel Národní protidrogové centrály. Asiaté fungují podle schématu organizovaného zločinu. Přísná hierarchie, pracovitost a poslušnost. Vedle večerek pěstují konopí, pašují textil a napodobeniny značkového oblečení, vyrábějí pervitin a podílí se na tisku padělaných bankovek.
Návrat domů
První občané VSR se do tehdejší ČSSR dostali začátkem osmdesátých let. Ženy se učily ve Varnsdorfu ovládat šicí stroje a na nich vyrábět oděvy všeho druhu (třeba uniformy), muže školila armáda a Státní bezpečnost (StB). Pak ale komunismus padl. Asiaté se vrátili do vlasti, ale brzy se u nás objevili znovu jako podnikatelé. Zajímavé je, že vláda VSR velmi brzy tyto podnikatele začala podporovat. Asiaté totiž posílali a nadále posílají v objemu stovek miliónů dolarů domů, resp. do státní kasy. Asiaté nedůvěřují českým bankám, peníze prý odevzdávají v rámci přísné hierarchie vyšším článkům vietnamské komunity. Ty je pak vyexpedují do Hanoje. Část peněz ale posílají svým rodinám a lidem, kteří jim při cestě do Evropy pomáhali. Jak se na exodus občanů do Evropy dívá vietnamská vláda? V Hanoji zvítězil pragmatismus. Peníze v Eurech či dolarech putují do Vietnamu, resp. do vietnamské banky.
Provozoven mají v ČR už tolik, že se podle některých názorů už brzo nemůžou uživit. Hrozí válka mezi prodejci? Nehrozí. Pokud se jednou ocitnete uvnitř komunity a dodržujete stavovská pravidla, tak vás v případě nedostatečného zisku jen tak padnout nenechá. Půjčí vám peníze, které ale musíte vrátit. Kde na to vezmete, to je váš problém. Vietnamská komunita pracuje v podstatě na principu organizovaného zločinu, který si podle expertů každým dnem upevňuje své pozice. V komunitě platí, že každý musí plnit svoji předem danou roli.
Vietnamská lekce z tržní ekonomiky
Občané Vietnamu, kteří se rozhodli podnikat v ČR, museli nejprve získat příslušná povolení. Objevily se zvěsti o tom, že za úplatu byli naši diplomaté v Hanoji schopni zajistit brzké vyřízení pracovního povolení, tedy zaměstnaneckou kartu. Informaci přinesl Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI, rozvědka), ale nakonec se nic z toho nepotvrdilo. Vojenská rozvědka přinesla jen kusé informace. Nicméně problémem se zabývala Bezpečnostní rada státu. V jistém období naše ambasáda v Hanoji údajně pod politickým tlakem a dalších okolností musela zastavit příjem nových žádostí o pracovní povolení. Oficiálně z toho důvodu, že diplomaté a členové mise byli žádostmi doslova zahlceni. Ti, co se k nám dostali, začali nejprve skupovat prostory prakticky na celém území Prahy a velké části venkova k provozu večerek a restaurací a obchodu s textilem. Kde na to všechno vzali finance? Půjčují jim Vietnamské úřady výměnou za přísun tvrdých měn? Jsou to jen konspirační teorie bez důkazů.
Spolu s tím vším začala část Asiatů v roce 2010 podle Frydrycha produkovat ve velkopěstírnách velmi účinnou látku THC, syntetickou marihuanu, která je pro řadu konzumentů této látky zdraví a životu nebezpečná. Její účinnost je zhruba 10x vyšší než marihuana pěstovaná českými distributory. Odhalit velkopěstírnu nebylo podle Frydrycha zase tak složité. Ke slovu se dostali informátoři. Pak stačilo, když se v nějakém objektu kdesi na venkově výrazně a skokově zvýšila spotřeba elektřiny pro lampy, které zahřívaly rostliny. Protidrogová policie tímto způsobem a dalšími prostředky odhalila hned několik takových pěstíren. „Tam jsme obvykle zabavili a úředně zlikvidovali marihuanu řádově za milióny korun, jednalo se třeba o 1 000 ´kytek´“, řekl nám Frydrych. Vietnamci reagovali rychle. „Oni to vyřešili tím, že namísto velkopěstíren THC přesunuli produkci do menších objektů na více místech, to aby v případě razie nepřišli o tolik peněz,“ vysvětluje Frydrych.
Invaze vietnamského pervitinu
Droga pervitin je označována za stimulant ryze českého původu, ale není to „náš“ vynález. Říká se třeba, že tuto látku znali například Japonci na sklonku 2. světové války a užívali ji japonští sebevražední piloti. Každopádně vietnamská komunita nejprve začala u nás ve velkém produkovat marihuanu v roce 2010. O dva roky později podle šéfa protidrogové jednotky Frydrycha občané Vietnamu zahájili výrobu pervitinu. Z části dokonce vytlačili některé naše „vařiče“. To jim přineslo obrovské zisky, protože produkovali kvalitní látku a za méně peněz. Dokonce zašli tak daleko, že si na samotou výrobu pervitinu najímali české „vařiče“ i dealery. Tito lidé pak kvůli vyšším ziskům „řezali“ pervitin heroinem a bílým krystalickým strychninem, který vypadá jako pervitin. Strychnin je jed na krysy. Asiatům je to jedno, oni jen vybírají peníze. Nejdříve dodávali „matroš“ na české černé trhy, pak jej pašovali do ciziny (hlavně Německa). „Velkoobjemová produkce metamfetaminu zůstává doménou výběrově orientovaných kriminálních skupin, mezi kterými stále převažují vietnamské zločinecké skupiny zaměřené zejména na pokrytí zvýšené poptávky po metamfetaminu ze zahraničí. Existují operativní poznatky o přesunu velkoobjemové výroby metamfetaminu, nejen v rámci zpravidla pronajímaných objektů na území různých regionů České republiky, ale i na území sousedních států, např. Polska, Spolkové republiky Německo, a také do Nizozemí. A namísto bicyklů se vyšší články vietnamské komunity začaly přepravovat ve vozidlech Audi, Ford či Mercedes.
Praha: Večerky na každém rohu!
Během příprav na tuto reportáž jsem v těchto dnech zavítal do Plzeňské ulice v Praze 5. A nestačil jsem se divit. Na stometrovém úseku jsem napočítal celkem tři vietnamské večerky a jednu vietnamskou restauraci. Jedná se o adresy Plzeňská 187/194, hned vedle Plzeňská 183/187, potom 173 a 452. Něco jsem nafotil na mobil, ale pak jsem raději zvolil ústup. Ví se, že prodejci nevlastní střelné zbraně, ale mají nože schované v šuplíku pod kasou. Malé prostory byly přecpány zbožím, zeleninou nevalného vzhledu, vedle rýže a těstovin jsem objevil prášky na praní. V Řepích jsem objevil večerku tak malých rozměrů, že se přepravky s ovocem, zeleninou a dalšími potravinami válely na zaprášeném chodníků hned vedle frekventované výpadovky.
Dokonce už i v samotném centru a širším centru našeho hlavního města občané Vietnamu provozují síť večerek, restaurací s východními pokrmy (např. „hovězí poklad s překvapením“) a řetězec obchodů s textilem, o jehož kvalitách se tu a tam v médiích začínají vést obsáhlejší úvahy.
Potraviny jako ze second handu
Samostatnou kapitolu pak tvoří již zmíněný prodej potravin mnohdy doprovázený nízkou nebo nulovou hygienou, a to včetně prodeje prošlého potravinářského zboží. Má známá si shodou okolností postěžovala na to, že někdy večer potřebovala sehnat obyčejná vajíčka. Měla na vybranou: Buď nastartovat auto a zajet necelé dva kilometry do hypermarketu, který má nonstop provoz, nebo jít do vietnamské večerky. Zvolila to druhé. Z lednice vyndala vejce, zaplatila a když doma v kuchyni jedno vejce rozklepla, byl to pukavec. Pak už to vzdala a šla spát. Napadlo mě, že bych se mohl do večerky vydat já sám. Zavítal jsem do Petrohradské ulice 24 v Praze 10 (v ulici byla další večerka a vietnamská restaurace). Vstoupil jsem dovnitř. Vlevo za dveřmi seděla prodavačka. Zrovna si hlasitě povídala přes internet s další ženou. Na pozdrav neodpověděla, ale to mě tolik nevadilo. Šel jsem mezi regály a dost jsem se divil tomu, co všechno se dá nacpat do tak malého prostoru prodejny. Bonbóny, čokolády, sladké tyčinky, konzervy s gulášem, vepřové, hovězí konzervy, lančmíty, olejovky, levné špagety, kolínka, mouka, cukr, sůl, na zemi přepravky s bramborami, jablky, rajčaty. Brambůrky, oříšky, prášky na praní, mýdla, laky na vlasy a třeba alkohol. Vše bylo v dřevěných či umělohmotných regálech, kde jsem objevil cosi jako zažranou špínu.
Mezi čerstvými rohlíky byly rohlíky z předešlého dne. Všechny sáčky „mraženého“ tovaru v chladících boxech obsahovaly zmrazené hrudky. Takto se pozná zboží, které se nechá opakovaně rozmrazit (a znovu zmrazit). Rozmražená zelenina pustí vodu a pak znovu zmrzne, takže pozor na hrudky. S něčím podobným jsem se ve velkých supermarketech nikdy nesetkal.
Neumí česky…
„Co ty dělat?“ přerušila mé úvahy prodavačka, která možná začala tušit nějakou levárnu v okamžiku, kdy jsem začal fotit na mobilní telefon. „Nefotit. Koupit,“ Také ruská zmrzlina s označením prodejny Tesco ztratila svůj původní kvádrovitý tvar. Přesto jsem si vzal do košíku pizzu (59,90), sáček tatarské omáčky (12,90), ochucenou magnézii (21,90) a jedny oříšky (36,90). Dohromady 132 korun. Za totéž bych v hypermarketu utratil asi o 40 korun méně, ale to patří k obchodu. Platil jsem tisícikorunou. Prodavačka vzala bankovku, odpočítala peníze zpět a položila mi je do dlaně a pokračovala v živé debatě s kamarádkou. Až venku jsem zjistil, že mě okradla o stovku. Vrátil jsem se zpět, abych vrácené peníze reklamoval. Pozdě.
Neumí césky, césky ne dobrý
Druhý den ráno jsem do večerky zavítal podruhé. A já si šel znovu pro rohlíky. Ty nahoře byly čerstvé. Ty dole byly gumové. K nim jsem si vzal trvanlivé mléko, jogurt, podezřele levnou čokoládu Studentská pečeť za 39,90,- Kč, čtyři papriky a nějaká rajčata, a šel zaplatit. Prodavačka položila zeleninu na váhu, ale z mého pohledu nebylo vidět na displej. Další finta. Před displejem byly vyskládané kapesníčky, dámské hygienické potřeby a tic-tac bonbóny. Tentokrát jsem si dával na vrácené peníze pozor. Ale až venku jsem zjistil, že mi prodavačka namarkovala jedno mléko dvakrát. Omyl? Jistě, to se může stát. Vrátil jsem se zpět, ukázal nákup a dožadoval se vysvětlení. Prodavačka mě sice chvíli tvrdila „neumí césky, césky ne dobrý, pokladna ne dobrý, pokladna ucét zitrá“, pak ale peníze vrátila. Pak jsem ušel sotva třicet metrů a narazil na další vietnamskou večerku.
Namátkově jsem zjistil, že ceny zboží jsou všude stejné i v jiných večerkách. To by mohlo znamenat, že prodej ve vietnamských večerkách je centrálně řízen. Když jsem si doma chtěl pochutnat na jahodovém jogurtu, ten ale byl zkažený. Ještě toho dne jsem sepsal stížnost na provozovnu Petrohradská 24 a poslal ji na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Odpověď přišla záhy…
Z protokolu Státní zemědělské a potravinářské inspekce/ večerka Petrohradská 24, Praha 10:
Bylo zjištěno několik nedostatků v dodržování provozní hygieny, jako např. zaprášené ložné plochy prodejních regálů s výskytem napadaných nečistot, námrazy v mrazících zařízeních, chybějící ochranné kryty na osvětlení. K odstranění hygienických nedostatků bylo prodejci uloženo termínované opatření. Namátkovou kontrolou sortimentu prodávaných potravin bylo zjištěno nabízení k prodeji sedmi různých druhů potravin s prošlým datem použitelnosti a také nabízení k prodeji šesti druhů potravin s prošlým datem minimální trvanlivosti, které nebyly uloženy odděleně ani označeny pro spotřebitele, že se jedná o potraviny s prošlým datem minimální trvanlivosti. Na potraviny s prošlým datem použitelnosti byl uložen zákaz, a byly zlikvidovány, potraviny s prošlými daty použitelnosti byly uloženy podle požadavků legislativy, t.j. odděleně a řádně označeny. Displej váhy ze strany zákazníka byl při kontrole zakryt potravinami a nepotravinářským zbožím tak, že zákazník neměl možnost se seznámit s množstvím navažované kupované potraviny. Závada byla odstraněna na místě a prodávající byl upozorněn, že při opakovaném zjištění zakrývání displeje bude toto kontrolním orgánem považováno jako záměrné a bude klasifikováno jako klamání zákazníka. podepsán: Ing. Petr Cukora, ředitel inspektorátu.
Češi to vzdali, prostory si okamžitě pronajali vietnamští obchodníci
Nebylo by spravedlivé nezmínit poctivé prodejce, kteří se hlavně na venkově starají od rána do večera o své zákazníky. Například ve Svojšicích na Kolínsku jsem objevil večerku s otevírací dobou 7 – 21 hodin. Celou dobu tam byl Vietnamec středního věku. Od místních jsem se dozvěděl, že když prodejnu provozovali Češi, měli otevřeno jen od 14.00 do 18.00 hodin. „Není pravdou, že každý prodejce je zapleten do organizovaného zločinu,“ řekla nám bývalá mluvčí Policejního prezídia, nyní mluvčí Generální inspekce bezpečnostních sborů Ivana Nguyenová. Její matka je Češka, otec pochází z Vietnamu. Sama Nguyenová je pak často kyberneticky „nácky“ napadána za to, že její otec je Vietnamec.
Vietnamci mají své vlastní call-centrum!
Zdá se to být až tragikomické, ale provozovatelé a prodavači v síti vietnamských provozoven mají své vlastní call-centrum. Podle policie sídlí v „české Hanoji“ v Praze 4, kde najdeme obří velkosklad SAPA. Do tohoto prostoru se policisté bojí jezdit. Když tam probíhá razie celníků, v poslední době je to jen za přítomnosti zásahové jednotky se samopaly. U telefonu call-centra prý dnem i nocí sedí několik mladých žen, které obvolávají jednotlivé večerky, aby jim oznámily, jaké zboží se může zlevnit, nebo naopak zdražit. Když někde dojdou jogurty, prodavač zavolá call-centrum a slečny ihned pošlou dodávku se zbožím. To je prý jeden z mnoha důvodů domněnek, že komunita pracuje na základě centrálního řízení pod taktovkou vyšších článků prodejců, a to jak na území ČR, tak Vietnamu.
Zaorálek si na svůj výrok už moc nevzpomíná
V České republice žije a podniká celkem 29.660 občanů VSR (zdroj: Wikipedie). Podle jiných informací je jich 60.745 (zdroj: Česká justice). Nyní se ale vraťme k výroku bývalého ministra zahraničí a současného ministra kultury. Po několika sms urgencích napsal o víkendu doslova, že „Zdravím… já bohužel už dnes nemám ty informace od služeb, které jsem měl dříve (jako ministr zahraničí měl pod sebou civilní rozvědku – pozn. aut.). Už se tomu tolik nevěnuji. Je to záležitost spíš vnitra a ministerstva Zahraničí. Pokud vím, tak už příliv Vietnamců byl zastaven a současná pandemie to zřejmě zmrazila. Ale nemám nové informace. LZ“. Podle našich informací naše ambasáda v Hanoji zpřísnila podmínky pro vydávání pracovních povolení v ČR. Otázkou zůstává, jestli na toto už není jaksi trochu pozdě.
