Židovský rabín, vědec, pedagog a spisovatel, pro vědecký svět. Záhadná postava, mystik ovládající magii, kabalu, alchymii a tajemné nauky. Člověk, který dosáhl hranice možného a stal se po Bohu dalším stvořitelem. Oživil prý beztvarou hlínu, dal ji lidskou podobu a vdechl ji život.
Jehuda ben Becalel Löw, se narodil v době, kdy matriky ještě byly naprosto neznámou administrativní pomůckou. Historie byla v jeho případě velkorysá, a tak jeho narození umístila do rozmezí let 1512 až 1526. Datum smrti je již známo přesně, 17. 9. 1609.
Narodil se zřejmě v polské Poznani, v rodině, která podle židovské tradice kladla svoje počátky až k biblickému králi Davidovi. Dosáhl velmi hlubokého vzdělání, vždyť již v necelých třiceti letech získal funkci vrchního zemského moravského rabína. V Mikulově působil dvacet let. Renesanční doba v Praze. Čas šarlatánů a vědců. Koktejl vědy, čar i kouzel, který dodnes na návštěvníka působí.
V pražské, židovské literatuře se tento Pražský Maharal stýkal nejen se svými souvěrci, ale i s vědeckou smetánkou té doby, jako byl například Tycho Brahe. Vědec, který důsledně dbal na exaktnost svých teorií, by jistě neztrácel čas s nějakým šarlatánem.
Tajemno, které tohoto člověka obklopuje, je jistě zajímavější, než suchopárná fakta. Koluje o něm spousta legend. Lůza, která po učenci vrhá kamení, které se mění v květiny. Tajemné schůzky s císařem Rudolfem II. o kterých nedokázali nic říci ani jeho komorníci. Nejasnosti a nedostatek informací jsou živou vodou pro fantazii. Císař Rudolf, který v mládí toužil po zlatu a ve stáří po elixíru mládí, tomu jistě přispívá podstatnou měrou. V únoru 1592 se na Pražském hradě císař i učenec setkávají mezi čtyřma očima. O čem tehdy hovořili, se neví dodnes. Naskýtá se zajímavá možnost.
Co třeba ten jistý, dodnes nerozluštěný rukopis, kterému říkáme manuskript Voynichův. Tajemné kresby i písmo. Velmi pravděpodobně tehdy dočasný majetek pánů z Rožmberka. Půl roku po této schůzce umírá pan Vilém, předposlední Rožmberk, a Becalel se vrací v téže době do Poznaně. Proč tak spěchal? Císař k němu byl milostivý, proč tak najednou zmizel z Prahy? Fantazii se meze nekladou. Vůbec nezáleží na tom, zda jsou podobné pověsti pravdivé či vymyšlené. Mají své kouzlo, rozhodně větší, než nezáživná fakta. Do Prahy nikdy nepřijede kvůli velkému rabínovi a jeho vědeckému renomé, tolik lidí. Těch, kteří chtějí položit kamínek na náhrobek člověka, který stvořil Golema, je daleko více.
