Alena Ladová se narodila 29. prosince 1925 v Praze. Talent zřejmě zdědila po svém otci, protože se u ní projevil již velmi brzy. Po absolvování gymnázia studovala tři roky kresbu na Státní grafické škole u profesora Karla Tondla. Po absolvování školy působila rok v ateliérech Zlín-Kudlov. Právě zde se seznámila s kresleným filmem. Její studium pak pokračovalo u profesora Emila Filly na Vysoké škole umělecko-průmyslové v roce 1948.
Veřejnost zná její tvorbu zejména díky dětským ilustracím. Za svůj život ilustrovala více než devadesát knih pro děti a mládež. V sedmdesátých letech to byla například velice populární kniha „Kluci, holky a Stodůlky“ od spisovatelky Evy Bernardinové, která byla naposledy vydaná v roce 2000 v nakladatelství Albatros.
V roce 1963 napsala a také ilustrovala knihu o svém otci „Můj táta Josef Lada“, ve které popisuje život v rodině Ladových a s láskou zde vzpomíná na svého otce. Alena Ladová ilustrovala také celou řadu časopisů, kalendářů, objevovala se pravidelně v tištěných periodikách pro děti a mládež, jako je například Mateřídouška nebo Ohníček. Její kresby byly i na pohlednicích s vánoční tematikou.
Alena Ladová působila i v televizní a divadelní tvorbě. Její výtvarný vliv můžeme vidět například v animovaných filmech Kocour Mikeš, Budulínek Mandelinka a O statečné princezně. Sama také navrhovala kostýmy a dekorace do pořadů Československé televize. V roce 1969 navrhla pro Státní divadlo Brno scénu pro Nedbalovu operu Z pohádky do pohádky.
Pravděpodobně nejméně známá je její volná tvorba. V ní projevila něhu a jemnost. Příkladem je cyklus pražských zákoutí či soubor čtyřiceti šesti postav z historie, divadla a literatury, které tajně vytvořila a darovala k 36. narozeninám svému budoucímu manželovi Janu Vránovi (1919 – 1994). V roce 1960 se jí narodil syn Josef. Alena Ladová zemřela v roce 1992 v Praze ve věku nedožitých 67 let a je pochována na Olšanských hřbitovech. Dnes si její dílo mohou návštěvníci prohlédnout v Hrusicích v Památníku Josefa Lady a jeho dcery Aleny.
