Lord se chlubí návštěvě svou loveckou trofejí:
„Toho medvěda jsem skolil sám!“
„To je úžasné! Povídejte nám, jak to bylo!“ žadoní návštěva.
„Vidím to jako dnes; byla tmavá noc, byl jsem v horách, naprosto sám. Jedu takhle džípem a v tom mi ten medvěd vběhl pod kola!“
Jean oznamuje pánovi:
„Sire, právě nám došla whisky…“
„Jean, tak běžte nějakou koupit.“
„Lituji, pane, ale nemáme už ani libru…“
„Tak si zajděte půjčit!“
„Nikdo nám už nechce půjčit, sire…“
„Jean, to je zoufalé, to se musí zapít. Nalijte mi jednu velkou whisky…“
Lord se ubytovává v pětihvězdičkovém hotelu a ptá se recepčního:
„Jak starý je váš hotel?“
„Padesát tři let, sire,“ odpoví recepční.
„To je mrzuté, já pocházím z velmi starého rodu a nebylo by vhodné, abych se ubytoval v takové novostavbě…“ vzdychne lord a má se k odchodu.
„Moment, sire,“ zadrží ho recepční, „chápu vás, pro hosty jako jste vy, máme tady jeden pokoj ve dvacátém patře, který tam stál zaručeně už v patnáctém století!“
Slibuje Skot synovi:
„Když budeš celý týden hodný, vezmu tě v neděli do cukrárny, abys viděl, jak vypadá zmrzlina.“
Turisté navštívili skotské divadlo, kde ten večer hráli Nabuko. Diváci se těší na hromadnou scénu, která právě měla přijít, když v tom udělali pořadatelé přestávku. Jeden z turistů se ptá proč.
„To máte tak,“ vysvětluje pořadatel, „máme jen jednoho herce a abychom ušetřili na honorářích, tak dáváme na jeviště spousty zrcadel, a chvíli to trvá, než je tam všechny přineseme!“
Chlubí se Skot v klubu přátelům:
„Pánové, našel jsem bezvadný podnik, kde je na druhou láhev whisky skvělá sleva! Chodím tam každý den!“
„A kolik jsi už ušetřil?“ ptají se přátelé.
„Ještě nic, když vypiji první láhev, tak jsem tak opilý, že mě musí domů odvézt taxi.“
Malý Skot se ptá tatínka:
„Tati, jak vlastně vypadá cukrová vata?“
„Tak to ti řeknu docela přesně: Můj dědeček mi říkal, že jeho otec povídal o svém dědovi, který žil v době, kdy se ještě cukrová vata nevyráběla a vůbec nikomu nechyběla!“
„Sire, u vchodu je nějaký muž a přeje si vás zastřelit.“
„Znám ho, Jean?“
„Myslím, že ne, sire.“
„V tom případě ho nepřijmu. Převezměte od něj kulku a přineste mi ji.“
Skot si koupil v obchodě ponožky, přinese je domů a chlubí se manželce:
„Podívej, jak jsem dneska krásně ušetřil! Koupil jsem ponožky za dvě libry!“
„A to jsi ušetřil?“ diví se manželka. „Vždyť takové ponožky stojí někde jen jednu libru!“
„To je pravda, ale tyhle jsou v tak pevném obalu, že nejdou vyndat a vydrží mi tak na celý život!“
Skot se chlubí svým známým, kteří jsou u něj na návštěvě:
„U nás ve Skotsku máme nejlepší whisky na světě! To mi věřte!“
„My vám to věříme,“ povídá návštěva.
„Tak to rád slyším,“ na to Skot, „alespoň vám nebudu muset dávat ochutnat.“
