Jak jsou ptáci uzpůsobeni k létání?
Ptačí tělo je celé aerodynamické, to znamená uzpůsobené tak, aby snadno překonávalo odpor vzduchu. Létání se přizpůsobily snad všechny části jejich těla – svaly i kosti jsou takové, aby hmotnost byla co nejnižší a výkon co největší. Ptačí let je energeticky náročný, proto mají ptáci mimořádně výkonné plíce a oběhový systém. Ptačí strava je energeticky velmi vydatná a zažívací trakt potravu rychle zpracovává.
Jak jsou zkonstruována křídla?
Ptáky při letu vlastně popohánějí paže. Křídlo sestává z částí odpovídajících našemu nadloktí, předloktí, zápěstí a ruce. Na rozdíl od lidské paže se ale ptačí křídlo volně pohybuje pouze v ramenním kloubu.
Samotné křídelní svaly mají za úkol především křídlo skládat, případně ovládají postavení jednotlivých per. Svaly na křídlech jsou drobné, a proto při letu neúčinné. Při letu ptáka pohání mohutné svalstvo připevněné k prsní kosti, které je šlachami spojené s kostmi křídelními. Při stažení hrudních svalů se natáhnou šlachy, které v důsledku toho pohnou křídlem – celé to funguje jako kladka. Jedna hrudní partie pohání mávnutí křídla dolů, menší hrudní svaly mávnutí vzhůru.
Křídlo je pokryté kůží a peřím. Drobné prachové peří ptákovi dodává aerodynamický tvar a poskytuje mu tepelnou ochranu; velká obrysová pera tvoří plochu nezbytnou pro to, aby se pták udržel ve vzduchu.
Které smysly jsou k letu potřeba?
Ptáci musí používat neustále oči. Hledají jimi totiž překážky i potravu, odhadují vzdálenost a řídí se podle hvězd. Ptačí zrak patří ve světě zvířat mezi nejkvalitnější. Při letu je důležitá i orientace a cit pro rovnováhu. Rovnováhu ptákům do značné míry zajišťuje jejich anatomie – co nejúčinnějšímu letu napomáhají umístění každé části těla a její optimální váha. Orgánem rovnováhy je tekutinou naplněné vnitřní ucho, které při vyhodnocování odchylek od vodorovné polohy funguje jako gyroskop a pomáhá tak ptákovi letět rovně.
Méně zřejmé, a také méně poznané, je neustálé používání hmatu během letu. Vzduch ptákovi proudí přes peří, přičemž síla i směr vzdušných proudů se neustále mění. U konce každého pera jsou v kůži konečky nervů, citlivé na pohyb peří ve vzdušném proudu. Pták ovládá každé pero zvlášť tím, že stahuje svaly u kořenů peří. Hmat proto ptákům pomáhá nastavit peří tak, aby se proud vzduchu maximálně využil.
Co je zvláštního na ptačích kostech?
Pro létání potřebují být ptáci silní, ale zároveň lehcí. Mnoho druhů má proto duté kosti, zesílené drobnými spojujícími trámky. Prostor v kostech je prostřednictvím sítě vzdušných váčků propojen s plícemi. Díky tomu má pták neustále zásobu vzduchu a svaly se současně můžou chladit zevnitř.
Ptačí kosti jsou pevné i proto, že jsou pospojované. To je zvláště nápadné na páteři a žebrech. Ty jsou méně pružné než u ostatních obratlovců, čímž vzniká pevná opora pro pohyb křídel a nohou. Tuto nepružnost ptáci kompenzují mimořádně pohyblivým krkem.
Proč mají ptáci peří?
Díky peří se ptáci líbí lidem i potenciálním partnerům, avšak jeho hlavní účel nemá s krásou nic společného. Peří má výborné izolační vlastnosti a umožňuje ptákům létat. Z obou funkcí má větší význam právě izolace. Řada ptáků, například pštrosi a tučňáci, se totiž bez létání výborně obejde. Peří je silné a přitom velmi lehké – udržuje u kůže vrstvu vzduchu ohřátou tělesným teplem; izolace je to tak dokonalá, že při dostatku potravy ptáci přežijí i za velmi nízkých teplot.
Co je to prachové peří?
Struktura ruční letky je malý zázrak. Z pevného, ale pružného centrálního ostnu vyrážejí jemné větvičky. Každá se pak dále větví do paprsků s háčky – ty jsou propojené s paprsky sousedními a pero tak drží pohromadě, protože je to hladké pletivo. Když se pero pocuchá, stačí, aby si je pták protáhl zobákem a hned je všechno na svém místě.
Pro let jsou nezbytné letky na křídlech a směrová pera v ocase. Pera na těle – pera obrysová – se podobají letkám a perům ocasním, ovšem háčky sloužící k propojení mají pouze u špičky pera; zbytek pera je načechraný. Třetím typem pera jsou pera vlasová – ta mají dlouhý holý stvol a na konci jen několik řídkých větví. Čtvrtým typem je peří prachové s velmi krátkým brkem, z jehož vršku trčí vlastní nadýchané peří. Toto peří je načechrané proto, že se jeho jednotlivé větve nepřekrývají. Prachové peří tvoří další izolační vrstvu a na sobě ho mají jak mláďata, tak mnozí dospělí. Ti mají z prachového peří teplou spodní vrstvu.
Jak se ptáci udržují v čistotě?
Z našeho lidského pohledu je „čechrání peří“ činnost celkem marnivá. Pro ptáky je to ovšem nezbytné, pokud mají mít peří v dobrém stavu. Ptáci péči o svůj zevnějšek zahajují tím, že si zobákem zajíždějí na mazovou žlázu u kořene ocasu. Zobákem maz nanesou na kousek peří, jejž si pak protáhnou zobákem. Celé je to velice zdlouhavé, ale pták si tak narovná pocuchané větvičky per, „zapne“ háčky tam, kam patří, a navíc odstraní i prach a nečistoty. Takto si postupně upraví peří po celém těle a zvláště pečlivě se věnuje perům fungujícím při létání. Mazovou žlázu nemají například holubi a volavky. Místo mazu se proto „pudrují“ jemným práškem, produktem části prachového peří.
Proč se ptáci téměř nikdy neunaví?
Malá pěnice mávne křídly několikrát za sekundu a dokáže bez přestávky letět 10 hodin i déle. Ptáci se unaví teprve poté, co uletí neuvěřitelnou vzdálenost. Takovou vytrvalost umožňuje dokonalá synchronizace všech tělesných funkcí. Svaly pohánějící křídla současně stahují a roztahují hrudník, čímž se naplňují a vyprazdňují plíce. V důsledku toho pták dýchá ve stejném rytmu, jako mává křídly.
Konstrukcí i fungováním jsou ptačí plíce něco zcela ojedinělého. Když pták dýchá, část vzduchu jde průduškami přímo do plic a kyslík je dál rozváděn rozvětveným systémem průdušinek do krevního oběhu. Ovšem většina vzduchu se plicím vyhne a směřuje do vzdušných vaků, které vzduch vedou do různých částí těla. V tomto vzduchu zůstává kyslík, a když pták vydechne, kyslík putuje průdušinkami zpět do plic. Pták proto dostává kyslík nejen při nadechnutí, ale i při výdechu.