Padesát let, to už je kus lidského života. Kniha, jedněmi velebena a druhými zatracována, stále ještě budí kontroverze. To je jedině dobře, je to důkaz, že byla napsána čtivě a čtenáře zaujala. Erich von Däniken se 14. 4. dožívá 86 let, a stále popouzí svými názory na dávnou minulost lidstva. Jistě ho netřeba čtenářům představovat. Nehodlám nyní polemizovat o tom, do jaké míry se mýlí a do jaké míry jsou v jeho knihách zrnka pravdy. Taková polemika by nebrala konce. Jde mi o něco jiného. O možnost projevit vlastní názor a jít proti proudu. Vědeckému, politickému nebo náboženskému.
Jeho kniha vyvolala paniku. Akademická obec zatroubila do útoku, jako kdyby se bořil svět. Jediný, oficiální názor byl napaden. Jistě, pan Däniken není vědec. Je to hoteliér, který pochybuje. Má na své pochybnosti právo. I jemu je jasné, že každé tvrzení je třeba dokázat. Vědecký přístup vyžaduje nezpochybnitelný důkaz, a je to tak správné. Ale on nikde netvrdí, že to tak bylo a basta. Jeho knihy nejsou učebnice, které to basta říkají na každé druhé stránce. Říká, že to tak možná mohlo být, protože v naší minulosti je spousta bílých míst. Je to spisovatel a cestovatel, který zná svět. Problémem jeho oponentů je fakt, že v naprosté většině nejsou psychologové. Svému oboru nepochybně rozumí, s lidskou duší je to už horší. Pokud někomu řeknete, nečtěte to, je to blud, jak to asi skončí, že?
Mnozí vědci zjistili, že nemají argumenty. Jejich knihy stály na policích obchodů leckdy netknuté, na ty Dänikenovy stála fronta až na chodník. Žárlivost se nevyhýbá ani hlavám pomazaným. Argumentem pochopitelně není sdělení, že oponent je hlupák, který hlásá bludy. Vědci měli tehdy ideální příležitost jeho knihy rozcupovat. Jistě by to dokázali. Neudělali to. Místo vědeckého, parního válce, nastoupily urážky ad hominem. Přeci nebudete věřit někomu, kdo byl potrestán za daňové podvody? Jak souvisí daně s tím, co bylo v jeho knihách, neví dodnes nikdo.
Učebnice dějepisu občas připomínají Bibli. Nikoliv svoji tloušťkou, ale svým dogmatismem. Nahlížet na historii lidstva jinak, než jak je napsáno v učebnicích, bylo vždy považováno za kacířství. S kacířem se nediskutuje, kacíř se likviduje, to v Čechách koneckonců dobře víme. Už ve středověku se říkalo, boj se člověka, který čte jenom jednu knihu. Aby mi bylo dobře rozuměno. Vůbec si nemyslím, že oficiální věda sdílí jen dogmata, z pohodlnosti či opatrnosti, a pan Däniken je tím jediným, který nám přináší světlo poznání. Vadí mi něco jiného.
Média se konfrontaci protichůdných názorů v tomto směru vyhýbají. Radostně sdělí, že ten či onen člověk, který nezapadá do škatulky, obdržel Zlatý bludný balvan a voda se nad problémem uzavře. I pan Erich von Däniken je jeho vlastníkem, od roku 2006. Což je svým způsobem skutečné ocenění. Mám v knihovně jeho knihy, spolu s těmi vědeckými, a kupodivu, ty knihy se nepoperou. Proč to nezkusí lidé i v reálu? Takovou televizní debatu, ve které zůstane arogance, bohorovnost a posměch za dveřmi, by jistě ocenilo mnoho lidí. Panu Dänikenovi přeji hodně zdraví a mnoho krásných provokací do dalších let.
