V létě 1965 Ostravou otřásla brutální vražda sedmasedmdesátiletého důchodce Ludvíka Slavíka, který si ve svém věku stále ještě přivydělával jako noční vrátný a jeho kolegové o něm věděli, že se na něj mohou stoprocentně spolehnout. Proto když bez jediného slova vysvětlení přestal náhle chodit do práce, začali si o něj dělat starosti.
Hrůza ve špajzce
Kde je a co se s ním stalo se ukázalo až po sedmi dnech od jeho zmizení. Ten den se do jeho bytu vydala dcera, kterou na otcovo zmizení upozornili sousedé. Nikdo totiž nedokázal jeho kolegům z práce, kteří se za ním vypravili až domů, říct, kde je, a ani oni sami ho už pár dnů neviděli. Přitom míval ve zvyku, když musel někam nečekaně odjet, nechat za dveřmi na papírku napsaný vzkaz, kam jel a kdy se vrátí. Nic z toho se ale tentokrát nestalo.
Jeho dceři Anně dveře do bytu otevřela mladá podnájemnice, dvacetiletá Helena Z. Při prohlídce bytu si Anna všimla, že je zamčený špajz, což její otec nikdy nedělával, a navíc nikde od něj nemohla najít klíč. S jejím otevřením jí musel pomoci až druhý den ráno zámečník. A k jejímu obrovskému zděšení tam našli ležet starý kufr, který obsahoval svázané mrtvé tělo jejího otce.
Kriminálka v akci
Ostravští detektivové, kapitán Josef Mužík a poručice Hana Zítková, kteří dostali případ na starost, zjistili, že dveře do bytu nenesou žádné stopy násilného vniknutí. V kuchyni ale naopak našli technici z kriminálky stopy Slavíkovy krve z utržených ran na hlavě. Byly celkem čtyři a všechny byly smrtelné. Mezi prvními podezřelými se rázem ocitla Slavíkova podnájemnice a především její snoubenec Jiří Sirový. Brzy o něm totiž zjistili, že holduje alkoholu víc, než je zdrávo, že na šachtě, kde byl zaměstnaný jako horník, s ním kvůli jeho špatné pracovní morálce nejsou vůbec spokojení, že se tam už téměř měsíc neukázal a že dluží, na koho se podívá.
U výslechu zpočátku vystupoval velice klidně, ten týden, co byl Slavík pohřešovaný, byl se svou snoubenkou na výletě v Žatci za bratrem, který mu tam prý půjčil peníze. Jenže jak se později ukázalo, jeho vlastní rodina s ním nechtěla mít nic společného a rozhodně by mu nikdo z ní žádné peníze nepůjčil. Věděli totiž, že je pořád „švorc“ a že by je od něj už nikdy zpátky nedostali. A to nebyla jediná lež, do které se zamotával. Lhal ohledně zaměstnání i dluhů a poměrně brzy přešel do defenzivy, kdy opakovaně tvrdil, že se Slavíkovou vraždou nemá nic společného.
Oklamaná snoubenka
I když Helena o lžích svého milého neměla ponětí, po nálezu mrtvého bytného se jí do mysli začalo vkrádat hrozné podezření. Co když Slavíka zabil její Jiří? Když jí kriminalisté navíc vysvětlili, že žádné peníze mu v Žatci nikdo nepůjčil a že ho podezírají z loupežné vraždy, ukázala jim nové hodinky a další věci, které jí z údajně půjčených peněz koupil. A prozradila jim, že neošidil ani sebe, když si pořídil nový oblek i prádlo.
Helena, která se tolik těšila na svatbu se Sirovým, pochopila, že ji oklamal, když jí ukazoval peníze, za které jim plánoval koupit prstýnky a jí svatební šaty. Při opětovném výslechu, kdy Sirovému pohrozili, že mohou přivézt jeho příbuzné na konfrontaci a jeho lži prasknou jak mýdlové bubliny, se konečně přiznal, že Slavíka zabil. Kvůli penězům.
Smrt za smrt
K jeho vraždě se přitom chladnokrevně připravil už předem. Na nedaleké stavbě si našel zhruba sedmdesát centimetrů dlouhou železnou trubku, kterou si schoval za oblečení, a vydal se za Slavíkem domů. Pod vylhanou záminkou se nechal pustit do bytu, a když se k němu bytný otočil zády, opakovaně ho udeřil do hlavy.
Soudní znalci označili Sirového za egocentrického psychopata s absencí morálních hodnot a soud ho za bezcitnou loupežnou vraždu odsoudil k trestu smrti. Ten na něm byl vykonán o necelý rok později v pražské věznici na Pankráci.
Zdroj: Aha, iDNES.cz
