Hlučné páteční slavnosti 18. července 1969 se tehdy účastnilo pět přátel a šest dívek. Cestou z ostrova prominentů Chappaquiddick na trajekt na ostrov ještě větších prominentů Martha´s Vineyard ztratil senátor Edward Kennedy, zvaný Ted, údajně vládu nad vozidlem a s černým oldsmobilem a s Mary Jo Kopechne, kterou na ten trajekt vezl, sjel pozdě v noci z dřevěného můstku přes Poucha Pond do vody. Vůz se převrátil a klesl ke dnu střechou dolů. Kennedymu se podařilo z auta vyprostit a vyplavat, jeho společnici ne. Senátor se pro ni údajně několikrát potopil, ale marně. A protože v autě byli jen oni dva a nehodu nikdo neviděl, o tom, co se stalo, víme jen to, co senátor Edward Kennedy přiznal.
“Není jistě nic špatného na tom, když muž odveze v noci dívku z večírku domů. A může se stát, že přitom mine úzký most a sjede do vody,“ napsal k tomuto případu časopis Newsweek. Je-li ovšem tento muž senátorem Spojených států, jehož politická hvězda právě stoupá, pokud uplyne nejméně 8 hodin, než nehodu ohlásí policii, a když víme, že má také zálibu v alkoholu, rychlé riskantní jízdě a hezkých dívčích tvářích, potom si tato tragická událost přímo říká o odpovědi na otázky, které zůstaly dodnes nevysvětleny. Přinejmenším tyto:
- Jak se mohlo stát, že právě Edward Kennedy minul můstek právě v „zemi Kennedyů“, kterou musel důvěrně znát, v tomto krásném pruhu země podél východního pobřeží USA, který tato rodina v té době užívala už několik desítek let ke svým radovánkám s úzkým kroužkem „vyvolených“ intelektuálů, světáků a milionářů?
- Proč senátor ohlásil policii nehodu až s nejméně s osmihodinovým zpožděním?
- Chtěl Edward Kennedy něco zastírat? A pokud ano, tak co?
- Snad to, že řídil opilý? U mrtvé Mary byla provedena zkouška na obsah alkoholu v krvi a ten byl tak nízký, že dívka byla prakticky střízlivá. Kennedyho se ale místní policista ani nezeptal, zda pil nějaký alkohol.
- Nedošlo k soudní pitvě oběti, stačilo, že koroner prohlásil, že jednoznačně zjistil smrt utonutím.
Edward Kennedy se za těchto okolností přiznal jen k tomu, že se cítí vinen neposkytnutím pomoci. Soudci jeho upřímnost ocenili a odsoudili ho k nejnižšímu možnému trestu – dvěma měsícům odnětí svobody podmínečně.
Po právní stránce krásná práce, která ovšem zcela logicky vede ke vzniku alternativních vysvětlení, anebo, chcete-li, konspiračním teoriím.
Je třeba docela dobře možné, že Ted a Mary sice odjeli spolu, ale když Ted uviděl policistu v hlídkovém voze, z auta vystoupil, protože se obával politických důsledků toho, že by byl viděn v noci s dívkou. Mary jela dál sama, ale nebyla zvyklá řídit tak velké auto, prakticky limuzínu. Jezdila v podstatně menším, lehčím a snadněji ovladatelném Volkswagenu. K tomu byla Mary navíc malé postavy, měřila jen 157 cm, a z tak velkého vozu zřejmě neměla pořádný výhled. K havárii došlo navíc za snížené viditelnosti, už za tmy, a Mary neznala místní komunikace a jejich „nástrahy“. Určitou roli mohl sehrát i alkohol, i když v krvi ho měla minimálně.
O hodně divočejší konspirativní teorie předpokládá, že Mary byla vážně zraněna a zemřela při jiné havárii, a že nehoda na mostě byla zinscenována následně.
Ať už se ale stalo cokoliv, tato nehoda poslednímu a nejmladšímu z bratrů Kennedyů jednou provždy zavřela cestu do Oválné pracovny v Bílém domě, protože s takovou skvrnou na pověsti se na prezidenta USA prostě kandidovat nedá. Edward Kennedy i tak ale zůstal oblíbeným politikem a senátorem za „svůj stát“ Massachusetts byl zvolen ještě sedmkrát. V této funkci setrval až do své smrti 25. srpna 2009, celkem neuvěřitelných 47 let.
Nepřímo smrt Mary Jo Kopechne tragicky ovlivnila i Tedovu manželku Joan a vůbec celý jejich rodinný život. Maryin pohřeb se konal 22. července 1969 a Joan byla v té době těhotná. Kvůli dvěma předchozím potratům neměla opouštět lůžko, přesto se po boku Teda pohřbu zúčastnila a pak byla přítomna i u soudu. A to, spolu s pochopitelným rozrušením z celé té aféry, nejspíš přispělo k tomu, že potratila potřetí. Nenarozené dítě se tak stalo druhou, dodatečnou obětí Tedovy podivné autonehody.
Kennedyové, a nejen oni, vždy mluvili o „rodinném prokletí“. Na místě je otázka, zda si za něj alespoň někteří jeho příslušníci nemohou tak trochu sami? Protože si prostě dovolují věci, které by si normální člověk nedovolil. S vědomím toho, že jsou „osudově výjimeční“ a proto také tak bohatí a vlivní, že pro ně pravidla určená většinové společnosti prostě neplatí, a tudíž je nemusí dodržovat. A to se může šeredně vymstít, jako právě v tomto případě. A nejen v tomto.
