• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Závěr 1. světové války patřil bojům v Itálii. Češi bojovali na obou stranách

    24.10.2019
    Další fotky

    Na podzim roku 1917, po třech letech války, se síly válčících států začaly po všech stránkách vyčerpávat. Asi nejhůře na tom bylo Rusko, kde došlo v březnu 1917 k revoluci a k další se schylovalo. Rakousko-Uhersko a Německo mohly tedy část vojsk z východní fronty přesunout na italskou frontu.

    Ta se  v té době nacházela v Julských Alpách a Rakousko-Uhersko a Německo na ní zatím příliš úspěšně nebyly. Situace tam zatím zůstávala patová. Nyní se těmto státům naskytla šance vydobýt si proti Itálii konečně nějaký pokrok. Italové naopak chtěli dobýt Terst, ovšem k tomuto cíli se i po jedenácti ofenzívách přiblížili jen o malý kousek území.

    Útok spojených rakousko-uherských a německých sil začal 24. října 1917 ve dvě hodiny v noci plynovým útokem, následovala dělostřelba a v 7.30 hodin klamný útok rakouské pěchoty. Během něj se podařilo hlavním rakousko-uherským a německým silám prorazit ve směru na Caporetto a postupně prolomit tři italské obranné linie. Postavení Italů bylo zcela otřeseno, k čemuž přispělo i to, že jejich oddíly, např. celá 19. divize, se dostaly najednou do zajetí. Italy demoralizovala i ta skutečnost, že padlo opevnění, které oni sami považovali za nedobytné.

    Legionáři s Masarykem na Václavském náměstí v Praze 21. 12. 1918

    Bitva u Bachmače skončila před 100 lety. Čeští legionáři už tehdy umírali s vidinou samostatné republiky

    Rakousko-uherské i německé vojsko tuto situaci využilo beze zbytku k dalšímu postupu do nitra Itálie a 25. října padla i italská obranná linie na úseku Gorica – Cividale – Monte Maggiore. Část italského vojska, na 100 000 mužů, poté bezhlavě utekla, dokonce i dezertovala. Mezi postupujícími rakousko-uherskými a německými vojsky se nacházel i 21. pěší pluk z Čáslavska, jehož postup se, stejně jako u ostatních jednotek, zastavil na řece Piavě, kde se italská armáda opevnila na protilehlém břehu. Obrannou linii zde začalo držet na 700 000 italských vojáků včetně jedné československé legionářské divize.

    Osudový okamžik našich dějin. Jan Lucemburský u Ferrary ztratil severní Itálii, jeho syn Karel získal Čechy

    Italové své postavení na Piavě nakonec udrželi až do konce října 1918, kdy zaútočili proti již značně oslabeným rakouským pozicím. Během následujících tří dnů je zcela prolomili, i díky Maďarům, kteří uposlechli výzvu nové vlády, opustili svá postavení a vydali se domů. Rozklad rakousko-uherské armády byl dovršen uzavřením příměří 4. listopadu. Týden předtím, 28. října 1918 vznikl samostatný československý stát a týden poté, 11. listopadu abdikoval poslední rakouský panovník, Karel I.

    FOTO: Bitva u Caporetta 1918

    Bitva u Caporetta 1918 - Rakousko-uherské pozice – WIKIPEDIEBitva u Caporetta 1918 - Českoslovenští legionáři na Piavě – WIKIPEDIEBitva u Caporetta 1918 - Německá fronta u řeky PiavY , 1917 –Bitva u Caporetta 1918 - Odpočinek na pravém břehu řeky Piavy –Bitva u Caporetta 1918 - Pochod rakouského dělostřelectva – WIKIPEDIE
    Další fotky
    Bitva u Caporetta 1918 - Pontonový most přes řeku Piavu –Bitva u Caporetta 1918 - Provizorní most přes řeku Piavu –Bitva u Caporetta 1918 - MINOLTA DIGITAL CAMERA

    Bitva u Caporetta a boje na Piavě byly zároveň i posledním ozbrojeným střetem na italském území, kterého jsme se jako Češi za celou dobu našich dějin zúčastnili.

     



    Nepřehlédněte