Relikviář svatého Maura
Překvapuje nás, jak málo lidí ví, že korunovační klenoty nejsou naším jediným pokladem. Opravdu nelehký osud, ale nakonec s dobrým koncem měl právě relikviář sv. Maura. Je stejně nevyčíslitelný, jako již zmíněné korunovační klenoty.
Relikviář je schránka na relikvie. Jsou v ní uloženy, a často i vystaveny části těl světců nebo předměty nějakým způsobem související s Ježíšem Kristem. Jak název napovídá, uvnitř se nachází především ostatky sv. Maura, kde najdeme kosti z celého těla kromě lebky. V relikviáři není uložen jenom on, ale dále se zde nacházejí i kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, konkrétně článek prstu, lebka sv. Timoteje a ostatky sv. Apolináře.
Relikviář jako takový byl zhotoven k uložení ostatků sv. Jana Křtitele a sv. Maura. již ve 13. století. Bohužel čas a historické události se podepsali na jeho stavu, a proto skončil na půdě mezi starým nábytkem. Od církevní rady byl odkoupen Alfrédem de Beaufort-Spontinem. Alfréd de Beaufort-Spontin byl majitel bečovského zámku, který zafinancoval náročnou opravu relikviáře. A tak se relikviář objevil na zámku Bečov nad Teplou. Rodina Alfréda de Beaufort-Spontina ovšem vzala osud za špatný konec. Za druhé světové války se prokázalo, že kolaborovali s nacisty. Museli proto uprchnout, ale ještě před tím stačili relikviář ukrýt pod podlahu hradní kaple Navštívení Panny Marie. A tak dlouhých 40 let o relikviáři nikdo nevěděl.
Až roku 1984 začal o odkoupení blíže neurčené historické památky, ukryté na území československé republiky, vyjednávat obchodník, který má sice americké jméno, ale bydlel ve Vídni. Jméno člověka, kterému můžeme v podstatě vděčit za tento objev zní Danny Douglas. Ten se dozvěděl od potomka z rodu de Beaufort – Spontin o osudu relikviáře. Rozhodli se, že ho musí dostat z tehdy ještě socialistického Česka.
O vše se samozřejmě začali zajímat kriminalisté a potom už šlo vše rychle. Relikviář byl objeven přímo v dezolátním stavu. Naštěstí se ho povedlo zrestaurovat, a nám tím pádem přibyla další chlouba českého národa.
Závišův kříž
Další český poklad opředený rouškou tajemství je Závišův kříž. Jeho hodnota je opět nevyčíslitelná. V podstatě pořádně nikdo neví, odkud a hlavně jak se do Českých zemí dostal.
Pravděpodobně byl vyroben ve 13. století. Podle historických pramenů by měl kříž pocházet z uherského korunního pokladu. Jeden z historiků přichází i s tím, že by mohlo jít o vůbec první korunovační kříž českých králů. Rozhodně zajímavé je i jméno kříže. Kříž nese jméno Záviše z Falkenšejna. Záviš, jak víme, se oženil s Kunhutou, vdovou po Přemyslu Otakaru II. Takže nejpravděpodobnější možností je, že kříž do Českých zemí přivezla její matka Anna uherská. A od ní získal Záviš kříž. Kříž věnoval nebo možná i po smrti získal, názory některých historiků se liší, cisterciácký vyšebrodský klášter.
Kříž ale není úplně tak původní. Na začátku 19. století kdy se stát dostával do krize, musel být z kříže odňat podstavec a soška Ježíše. Teprve až po zažehnání krize dostal novou pozlacenou nohu s drahokamy a perlami.
Když pomineme nespočet drahokamů a perel, českého granátu, v kříži se nachází tříska z Kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus. Jedná se o cedrové dřevo, které svým stářím skutečně odpovídá době, kdy měl být Kristus ukřižován. Včetně relikvie pravého Kříže se v kříži nachází ostatky světců. Možná proto se o něm říká, že vysílá tajemnou energii, kterou dozajista ucítíte při obdivování našeho pokladu.
Bohužel ani Závišově kříži se nevyhnula temná ruka druhé světové války. Během druhé světové války nacisté rušili mnoho klášterů nevyjímaje vyšebrodský klášter. Kříž byl ukryt v Praze, ale nacisté ho stejně našli a odcizili. Před příchodem osvobozujících vojsk nacisté kříž ukryli v bývalém solném dole Altausee.
Naštěstí se kříž po válce vrátil do Prahy a dnes ho můžete obdivovat při návštěvě vyšebrodského cisterciáckého kláštera.
