Neuvěřitelných 68 let panování. V dnešní době, kdy se „panovníci“ často ve svých funkcích ani neohřejí, je to něco neskutečného. Zkusme nyní trochu jiný pohled na tohoto člověka, který byl neúnavným pracantem a uspořádával svoje akta ještě několik hodin před smrtí.
Když v prosinci 1848, jako osmnáctiletý nastupoval na trůn, byl jistě plný ideálů. V Evropě vyšlehávaly na mnoha místech plamínky revoluce a Rakousko nebylo výjimkou. Byl vychován v přísné, katolické zbožnosti, vymodelován matkou a svými vychovateli k dojmu, že panovník se zodpovídá pouze bohu. Moudrost se naučit nedá, k ní je zapotřebí dozrát a mladý panovník se dopouštěl pod vlivem svých rádců dosti často mnoha krutostí a nespravedlností, i když měl jistě snahu vládnout své obrovské říši spravedlivě.
A říše to byla skutečně obrovská. Téměř devětkrát větší než dnešní ČR, a s více jak padesáti miliony lidí, patřila k evropským velmocem. Ať se nám to líbí nebo ne, českému národu tento stát poskytoval ochranu před mlsně se olizujícím Německem za kopečky.
Jistě, němčina byla na forhontě i zde, úředník, který neuměl německy, neměl šanci postoupit, německé školy, německá razítka, úřední listiny. Cenzura. To všechno je pravda. Žalář národů to však rozhodně nebyl. Josef Mánes na studijní cestě v Itálii. Malíř Ženíšek na studijní cestě v Paříži. Lidé v tom zpátečnickém Rakousku měli více svobod, než lidé v naší zemi, před rokem 1989, s rudou hvězdou nad hlavou. Ale to jsme odbočili.
Stařičký mocnář neměl šťastný rodinný život. Sladkobolné filmy, o jeho vztahu s milovanou bavorskou princeznou Sisi, neodpovídají skutečnosti. Je sice fakt, že ho šestnáctiletá sestřenice okouzlila natolik, že se s ní v roce 1854 oženil, ale spěch v tomto případě nebyl dobrým rádcem. To je pouze konstatování faktu, nikoliv výtka, protože když je mladému muži třiadvacet let, přemýšlí za něho testosteron.
Je fakt, že císař zplodil čtyři děti, (první zemřelo na tyfus) ale radovánek si mnoho neužil. Jeho krásná choť se chovala jako včelí královna, a manželské lože zakrátko začala považovat za nepříjemnou povinnost, kterou je nutné mít co nejrychleji za sebou. Chovala se tak, jak říkali puritánské, anglické matky svým dcerám před svatební nocí. Zavři oči a mysli na Anglii. Oblíbila si cesty po Evropě. Sama, bez císaře, který byl vázán pracovními povinnostmi. Sisi byla pragmatická žena. Rozvod nepřipadal v úvahu, tak se poohlédla po příjemné náhražce, kterou byla herečka Kateřina Schratová. Kupodivu, mezi nimi vznikl vztah, který přetrval desítky let. Paní Schratová byla charakter a až do své smrti, v roce 1942, nezveřejnila ze svého vztahu s císařem ani slovíčko.
Císař dostával rány ze všech stran. První dítě zemřelo na tyfus, korunní princ Rudolf se zastřelil, krásná Sisi byla probodnuta pilníkem, bratra Maxmilána, mexického císaře, zastřelili povstalci. Podobnost to není čistě náhodná. Kdo zná Švejka, tak ví, že tento dobrý voják stejné císařovy nehody vyjmenovává v hospodské debatě. I Hašek, před sto lety si tyto životní maléry panovníka uvědomoval. K tomu můžeme připočítat prohrané války. Ani na bitevním poli neměl císař štěstí. Nejdříve válka s Itálií, potom s Pruskem, legendární bitvou u Sadové, v roce 1866. První světovou válku nepočítám. Ale ani přes tyto rány osudu nezapomínal císař vládnout. Zdaleka nebyl takový hlupák, jak nám ho líčí Hašek.
K českému národu se choval nikoliv snad s láskou, ale s rozumem a střízlivým realismem. Uvědomoval si, že nelze používat středověké metody vládnutí a pod jeho panováním, za padesát let, český národ dohonil vše, kde zaostával za minulá dvě staletí. Ve všem. V průmyslu, školství, kultuře. Císař netrpěl lakomstvím a mnoho staveb a institucí by v Čechách a na Moravě bez jeho podpory ani nevzniklo. Když 21. 11. 1916 umíral na zápal plic, byl už kolem něho jiný svět, kterému nerozuměl. Osud ho ušetřil toho, aby se dožil pádu říše, kterou vládl celý věk.
