Byl jednou z nejvýraznějších postav české archeologie druhé poloviny 20. století. Archeologii studoval na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně a na univerzitě v Marburgu.
V letech 1969-71 pracoval v Severočeském muzeu v Liberci, dalších deset let v Krajském muzeu v Teplicích, další rok věnoval Moravskému zemskému muzeu v Brně, v letech 1983-4 byl v muzeu v Žatci. V letech 1985 až 1994 působil v Národním technickém muzeu v Praze a od roku 1994 v Muzeu Mladoboleslavska.
Jeho specializací byla kultura Keltů – doba laténská a zaměření na montánní archeologii, především zlata. Participoval například na mezinárodním projektu Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren. Především v době svého působení v Regionálním muzeu v Teplicích realizoval řadu rozsáhlých záchranných výzkumů (např. Radovesice). V letech 1992–94 vedl nadaci Volkswagen pro výzkum keltského zlata.
Patřil k průkopníkům výpočetní techniky již ve stadiu děrných štítků. Je popularizátorem Keltů a archeologie vůbec; v rámci svého muzejního působení připravil řadu výstav, participoval nebo alespoň jako poradce působil při vzniku archeologických parků či jejich částí. Své intenzivní působení v oboru zúročil v publikaci Encyklopedii Keltů v Čechách.
Jiří Waldhauser zemřel na své chalupě v milovaném Českém ráji.
Zdroj: SM Mladá Boleslav
